ULIČNÍK‎ > ‎

Žižkova

Dnešní ulice Žižkova nesla až do r.1945 různé varianty názvu Wassergasse / Vodní ulice.
I když původ jména této ulice se často odvozuje od přítomnosti veřejné kašny před domem čp.67, podle dobových fotografií se zdá, že kašna, sloužící k zásobování obyvatel této městské části pitnou vodou, stála spíše v ulicí Kostelní. Později, po zavedení vodovodu, fungovala kašna jako proti požární nádrž.
K 15.říjnu 2010 je Ministerstvem vnitra ČR evidováno v této ulici 17 adres: Jedná se o popisná čísla: 64, 65, 67,68, 69, 70, 71, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 495, 670.
Nejstarší název této komunikace jsem nalezl ve Watzkově Kronice královského města Stříbra. Píše se tam, že 20. června 1772 zapálil blesk Greßlischův dům ve Wassergasse.
Stejný, ale dvouslovný název Wasser Gasse, uvádějí i Císařské povinné otisky map stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska (1824 – 1843, mapa pohází z r.1838).
Adresář z roku 1912 (Karl Hlawaty: Adressbuch u. Führer für den politischen Bezirk Mies) uvádí název Wassergasse u čp. 64, 65, 67, 68, 69, 70, 71, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91 a 495. Tento adresář končí popisným číslem 551.
Ve Sběrných domovních arších (Haussammelbogen) ze Sčítání lidu 15.února 1921 se vyskytují pojmenování Vodní ulice (čp. 64, 65, 67, 68, 69, 70), Vodní (71, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 495). Čp.91 (rohový dům Žižkova – Husova, dnes pivnice „Na růžku“) patřil do ulice Radniční. V čísle 87 tehdy bydlel Rudolf Bergler, významný velkoobchodník s uhlím a později i údajně rozhodující spoluvlastník kamenouhelných dolů ve Zbůchu. Sčítací listy z tohoto roku končí popisným číslem 561.
Také adresář z r.1928 (Führer und Adressbuch für den Gerichtbezirk Mies) používá název Wassergasse a to u čp. 64, 65, 69, 70, 84, 85, 87, 89, 90. Popisná čísla 71, 86, 88, 91 a 495 tento adresář, končící číslem 563, neuvádí.
Stejné pojmenování (Wassergasse) je i v adresáři mapující situaci kolem roku 1938, uveřejněném v knize Die Gemeinden des Landkreises Mies, (Dinkelbühl 1975) u popisných čísel 64, 65, 67, 68, 69, 70, 71, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90. Popisné číslo 91 řadí tento adresář do Rathausgasse. U čp. 495 a 670 není v tomto nepříliš dokonalém adresáři záznam.
Někdy z třicátých let pochází i reklama na Řeznictví a uzenářství a na Stodskou pivní halu Aloise Wolfa. V první provozovně v čp.65 nabízí majitel „extra klasa salámy a prima uzrálé maso z moderní elektrické chladírny“. V druhém zařízení této firmy v čp.89 by mohl pivaře zaujmou 15o ležák Granát, ostatní pak hroznová vína či vynikající kuchyně.
Z řady názvů Wassergasse nevybočil ani nedatovaný strojopisný adresář někdy z let 1938 – 1945. Jenom název upravil na dvouslovný: Wasser Gasse. Adresář uvádí popisná čísla 64/3, 65/5, 67/7, 68/9, 69/11, 71/13, 84/18, 85/16, 86/14, 87/12, 88/10, 89/8, 90/6, 91/-, 495/4, 670/2. Čísla za lomítkem je nové německé číslování, které bylo zavedeno v říjnu či spíše v listopadu 1938. Popisné číslo 70 tento adresář neuvádí.
Podle tohoto adresáře sídlila v popisných číslech 67 a 88 Landw. Bezirks Vorschusskassa / Okresní hospodářská záložna. Začátkem roku 1945 zaměstnávala tato instituce 5 osob. V čp.71 byla původně tiskárna a redakce novin Deutsche Wacht an der Miesa. Později (od r.1931) zde měl svoji advokátní kancelář JUDr. Fritz Haßold, mimo jiné také poslanec za Německou národní stranu (DNP - Deutsche National Partei).
Zajímavé je, že jeho křestní jméno Fritz je v telefonních seznamech z let 1934 – 1938 uváděno v české podobě Bedřich. Jak se s touto skutečností vyrovnal tento zarytý německý nacionalista a odpůrce všeho českého, mi není známo.
Vrátíme-li se k telefonním seznamům z let 1920 až 1938, zjistíme, že jsou zde používána dvě pojmenování dnešní Žižkovy ulice. Vodní ulice v letech 1920, 1934 – 1938 a Wassergasse v r.1923 – 1938. V některých letech jsou tedy v jednom seznamu uváděny oba názvy. Podle těchto telefonních seznamů sídlilo v domě čp.85 v letech 1928 - 1938 Posádkové velitelství ve Stříbře
V roce 1945, kdy došlo k přejmenování německých názvů ulic na české, se objevují v nedatovaný seznamech živností v městě Stříbře (asi z r.1945, max.1946) pojmenování Vodova (krátké „a“) i Vodní ulice. Název Vodní je uveden ještě i 30.září1945 v matriční Knize oddaných z let 1933 – 1948.
Na definitivním pojmenování Žižkova ulice se tentokrát shodli jak Národní výbor tak i Místní správní komise. NV Stříbro proto objednal 12. června 1945 v Plzni zhotovení dvou orientačních tabulí.
Pracovní adresář nynějšího stavebního úřadu někdy z let těsné po r.1945 uvádí název Žižkova u čp. 64, 65, 67, 68, 69, 70, 71, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 495, 670.
Telefonní seznam z r. 1947 situuje do této ulice např. Cejchovní úřad a Československou stranu národně socialistickou (čp. 85), řezníka a uzenáře Františka Hanzlíka (čp. 65), pekařství Wolf (čp. 90) a v čp. 67 Okresní hospodářskou záložnu.