ULIČNÍK‎ > ‎

Sokolská

Dnešní ulice Sokolská více méně kopíruje levý břeh řeky Mže a spojuje dva bývalé stříbrské mlýny. Začíná čp. 333 (Heinzmannův mlýn, dnes Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s.) a končí čp. 246 (bývalý Červený mlýn).
K 24. srpnu 2012 eviduje Ministerstvo vnitra ČR v této ulici 28 adres.                                  Jedná se o popisná čísla: 245, 246, 247, 248, 249, 333, 445, 446, 529, 559, 593, 669, 678, 687, 698, 703, 704, 732, 733, 775, 958, 1033, 1041, 1042, 1381, 1382, 1383 a 1478. 
Adresář Karla Halawatého z r. 1912 zařazuje čp. 247, 248, 333 a 445 do lokality Neustadt / Nové město a čp. 245, 246, 247, 446, 529 uvádí jako osaměle stojící domy. Adresář končí popisným číslem 551
Všeobecné sčítání lidu, které proběhlo v únoru 1921, zařazuje čp. 245. 246, 446 a 529 do ulice Trauberg / Smuteční vrch, čísla 247, 248, 249, 333 a 445 zůstávají stále v části Neustadt. Zařazení některých popisných čísel do ulice  Smuteční vrch není nelogické. Při pohledu do starších plánů města zjistíme, že tehdejší Sokolská cesta začínala v místech vyústění ulice Smuteční vrch do dnešní ulice Plzeňské, proti čerpací stanici Agip se spojila s Hřbitovní cestou (dnes cesta v úvozu kolem východní strany kostela Nanebevzetí Pany Marie) a dále pokračovala západním směrem až k Červenému mlýnu. Propojení tehdy nebylo narušeno dnešními mosty a novou silnicí. 
Adresář z r. 1929 uvádí stále čp. 246 (Červený mlýn) jako osamoceně stojící dům, čp. 247, 333 a 445 jsou znovu řazeny do městské části Neustadt. U čp. 333 je poznámka „elektrárna“. 
Popisné číslo 445 je uváděno v oddíle hospody a nálevny. Jednalo se o restauraci s názvem „Süßes Löchl“ / = Sladká dírka. Jsou dvě možnosti pro přesné, dvouslovné pojmenování činnosti v tomto zařízení provozované: 1) restaurace a cukrárna a nebo 2) restaurace a dle ústní tradice jisté „relaxační“ zařízení pro pány. 

Údajně i američtí vojenští veteráni vzpomínali při pozdějších návštěvách Stříbra na tento dům s jistou nostalgií a šibalským hmouřením oka. Tolik uvádějí „Staré pověsti stříbrské“.
Adresář otištěný v knize „Obce okresu Stříbro“, vydané v německém Dinkelsbühlu v roce 2008, zavádí pro tuto komunikaci název Mühlenweg / = Mlýnská cesta. Jsou zde evidovány popisná čísla 245, 246, 247, 248, 249 (poslední tři s poznámkou Herrenmühle / Panský mlýn), 
446, 529. Čísla 333 a 445 řadí adresář do Pragergasse / = Pražské ulice, čp. 593 do Unterer Weinberg / = Dolní vinohrad, 687, 703, 704 do Mühlweg a 559 do Roter Mühlenweg. Popisná čísla 669, 678, 698 a 733 adresář neuvádí. Adresář končí popisným číslem 853. 
Zajímavostí je, že v době budování lehkého opevnění (bunkrů) v okolí Stříbra sídlil v patrovém domě čp. 698 vojenský stavební dozor. Ten dbal na odborné provedení prací a dodržení všech pokynů vojenské správy.  Dozor byl tvořen důstojníkem a několika vojáky základní služby, mající zpravidla stavební vzdělání. V roce 1938 byl velitelem vojenského stavebního dozoru škpt. pěch. Řebíček.
Koncem r. 1938 vypracoval tehdejší úřad stříbrského starosty návrh nových názvů ulic a městských čtvrtí. Komunikace byla zařazena do čtvrti Unterer Weinberg / Dolní vinohrad a vymezena v rozsahu Hinzmann – Rote Mühle. Převedeno na dnešní poměry Vodárny – Červený mlýn.
Název Mühlenweg  je uvedeno i ve strojopisném adresáři přibližně z přechodu let 1938/45, evidována jsou čp. 243/6, 246/7, 247/3, 248/neuvedeno, 249/neuvedeno, 331/1, 445/2, 446/26, 529/30, 559/28, 593/24, 669/18, 678/20, 687/12, 698/22, 703/16, 404/14, 732/8, 733/10, 775/5 čísla za lomítkem značí nové německé číslování.
V květnu až červnu 1945 byla německá pojmenování ulic nahrazena českými názvy. Na označení Sokolská cesta se shodl jak Národní výbor, tak později i Místní správní komise. 
V pracovních materiálech Národního výboru je uváděn původní návrh Sokolská třída s poznámkou „až k štrandbandu“ (k plovárně). Jak se měl podle tohoto návrhu jmenovat ten zbytek ulice až k Červenému mlýnu, jsem v materiálech nenašel.
Nynější název Sokolská se objevuje už v pracovním adresáři stavebního úřadu brzy po roce 1945.
Kromě již výše zmiňovaných, patří k pozoruhodným stavbám v této ulici např. čp. 249 tzv. „vrabčí hnízdo“, ve stříbrské mluvě „Vajzovna“ (podle Jindřicha Weise, profesora stříbrského gymnázia, který zde bydlel). Jedná se o jeden z nejčastěji fotografovaných objektů, který snad nechybí na žádné pohlednici Stříbra. Další zajímavostí je čp. 733 - obytná budova postavená v r. 1931 původně pro české státní zaměstnance ve Stříbře, po válce zde byla celoroční ozdravovna pro děti repatriantů, později zde sídlil úřad Okresní péče o mládež (po stříbrsku „děcák“). Dále pak bývalá plovárna  (čp. 755).
Plovárna v roce 1933
Nynější neveselý osud tohoto restauračního zařízení byl snad již předznamenán tragickou událostí z 21. listopadu r. 1945, kdy zde oba původní majitelé Berta a Karel Zelzerovi spáchali sebevraždu. V dobách své slávy nesla restaurace pomístní název „Tajvan“ a byla oblíbeným útočištěm stříbrských vojáků základní služby . Naše cesta končí u Červeného mlýna, který v poslední době, jak se zdá, povstává z trosek.