ULIČNÍK‎ > ‎

Smuteční vrch

Dnešní ulice Smuteční vrch začíná u budovy bývalé polikliniky a pokračuje dolů jižním směrem až k tzv. Husitské baště.
K 31. lednu 2014 eviduje Ministerstvo vnitra ČR v této ulici 12 adres. Jedná se o popisná čísla: 228, 229, 234, 236, 237, 239, 240, 241, 441, 562, 1019 a 1369.
Adresář Karla Hlawatého z r. 1912 zařazuje čp. 228 do městské části Obere Vorstadt / Horní předměstí. Popisná čísla 229, 234, 236, 237, 239, 240, 241, 441 řadí tento adresář do ulice Trauerberg / Smuteční vrch. Adresář končí číslem 551.
Stejným způsobem jsou tato popisná čísla přiřazována i v operátech ze sčítání lidu v únoru 1921.
Nepříliš povedený adresář, který vypracoval Andreas Manlik v r. 1929, uvádí pouze čp. 239 v ul. Trauerweg / Smuteční cesta.
Adresář v knize Obce zemského okresu Stříbro (Dinkelbühl 2008), který mapuje situaci kolem roku 1938, se vrací k názvu Trauerberg. Zaznamenána jsou čp. 228, 229, 234, 236, 237, 239, 240, 241, 441 a 562.
Strojopisný adresář z let 1938/45 zachovává Trauerberg u čp. 228/23, 229/25, 234/9, 236/15, 237/13, 239/21, 562/1. Popisná čísla 240/4 a 241/2 řadí tento adresář do ulice Friedhofweg / Hřbitovní cesta, čp. 441/5 do Schiller Platz / Schillerovo náměstí - dnes Náměstí Svobody.
Čísla za lomítkem jsou nová popisná čísla po německém přečíslování.
V květnu až červnu 1945 byla německá pojmenování ulic nahrazena českými názvy. Národní výbor i Místní správní komise se tentokrát vzácně shodly na pojmenování Smuteční vrch.
Mezi nepřijatými návrhy se objevovaly názvy jako: Smuteční cesta, Hřbitovní cesta,
U hřbitova.
V době, kdy nová pojmenování veřejných prostranství ještě nebyla ustálena, se můžeme setkat i s názvy Hřbitovní silnice, Hřbitovní ulice.
Jen pro zajímavost: 18.11.2013 schválilo Zastupitelstvo města Stříbra na svém 33 zasedání "název ulice Hřbitovní pro ulici v budoucí obytné lokalitě v prostoru severně nad městským hřbitovem".
Zajímavé domy
Na místě dnešního čp. 228 stával až do r. 1908 hostinec "Zum Kappel", majitele Roberta Krause. Toto restaurační zařízení se nechvalně proslavilo 25. března 1907. Ten den se v této nálevně strhla bitka mezi dragouny (vesměs polské národnosti) a stříbrskými občany (vesměs Němci). Příčinou bylo nevhodné chování jednoho z dragounů, který obtěžoval paní Irzingerovou a zvláště pak její 16. letou dceru Annu. Spor vyvrcholil tak, že se dragouni chopili šavlí, strhali osvětlení, paní Krausovou vyhodili oknem - ta si při pádu zlámala ruku /v originále se píše o "staré paní Krausové - jednalo se tedy zřejmě o matku majitele/. Před lokálem byl těžce zraněn do hlavy horník pan Andiela. Prchající matku Katharinu a dceru Annu Irzingerů dostihl dragoun Malestchuk u domu čp. 131 /v originále je místo lokalizováno jako "Binder Ecke" - Binderův roh, nebo roh u Binderů, Anton Binder byl majitelem domu čp. 131/. Jednalo se o bývalé stavení na rohu dnešní ulice Benešova a Boženy Němcové, dnes tam stojí lékárna bývalé Polikliniky. Onen dragoun tam matku Irzingerovou (45 let) bodl šavlí do prsou a smrtelně ji zranil. Bitka se pak přenesla do ulic města a výsledkem byl 14 zraněných. Následující dny si údajně značné množství stříbrských občanů požádalo o zbrojní průkazy.
5. dubna téhož roku přijeli do Stříbra situaci řešit velitel tělesa excelence Hubert rytíř von Czibulka, plukovník generálního štábu Rudolf Schmidt, velitel dragounského regimentu plukovník Ritter von Urban a velitel posádky major Albert Freiherr von Graf .
Následoval vojenský soud, který dragouna Malestchuka odsoudil za vraždu pí. Irzingerové k osmiletému vězení v pevnosti Terezín. Další dragoun byl odsouzeni na 2 roky, další na 10 měsíců a další čtyři na 6 měsíců vězení.
Událost ještě měla pokračování a to když se vdovec Irzinger (bytem Kladrubská čp. 505) obrátil na císaře Františka Josefa I. Ve svém podání vylíčil císaři, v jaké svízelné situaci se po skonu své manželky ocitl. K jeho nesmírnému údivu mu byla doručena odpověď a obdržel dva tisíce korun jako dar. Zdá se, že to nebylo až zas tak málo - roční dělnická mzda byla v r. 1912 cca 1400 K.
V listopadu roku 1908 koupil budovu čp. 228 správce statku v Darmyšli Heinrich Achilles, nechal ji odstranit a na jejím místě postavil moderní vilu. Od toho pochází ustálený název "vila Achilles".
Její nynější nedobrý stav může každý kolemjdoucí posoudit.
Vila Achilles (č.p. 228)

Další dům v této lokalitě, který se neslavně proslavil je čp. 229. Zde došlo 13. září 1982 k vraždě. Obětí se stal 71. letý vdovec František Šr.
Abych zbavil p.t. čtenáře pochmurného dojmu z této ulice, zastavíme se ještě u čp. 239, obecně nazývaného "Husitská Bašta". Ta byla po celkové rekonstrukci (hlavně interiéru) slavnostně otevřena 24. června 1987. Od toho data byla také vedena Kronika tohoto objektu. V té se můžeme dočíst o nejrůznějších akcích, které se zde odehrály. Podle této kroniky navštívil 24.11.1987 baštu světoznámý ruský herec, scenárista, divadelní a filmový režisér
Sergej Bondarčuk spolu se svojí manželkou ruskou filmovou herečkou Irinou Skopcevou. V rámci Tachovského filmového léta zde 6.6.1988 besedoval filmový režisér Dušan Klein (např. filmy Jak básníci ...). 5.5.1992 se zde uskutečnila návštěva amerických veteránů ze 16. obrněné divize armády USA.
Ještě u jedné stavby bych se rád v rámci Smutečního vrchu zastavil a to u čp. 441. Dům původně patřil bratřím Naschauerovým, majitelům závodu na výrobu zrcadel, zlacených lišt a rámů v Tovární ulici (později Amati). Po roce 1939 byl dům tzv. "arizován" a od r. 1941 zde sídlilo velitelství 35. pluku SA (SA Standarte 35).