ULIČNÍK‎ > ‎

Bezručova

Dnešní Bezručova ulice má dvě navzájem oddělené části. Ta první část začíná v severozápadním rohu Masarykova náměstí u bývalého hotelu Evropa, vzápětí kolmo kříží ulici Mánesovu, pokračuje severním směrem až téměř k městským hradbám, zde se stáčí doprava, postupuje rovnoběžně s ulicí Mánesovou. Na konci se opět stáčí vpravo a u bývalého konviktu ústí do ulice Mánesovy. Druhá část začíná na křižovatce Mánesova a Dostojevského a končí slepě asi po 80 metrech. Při pohledu na plán města je patrné, že obě části byly původně propojeny. Dnes je oddělují hlavně zadní přístavby (dřívější stáje) domu čp. 402 v Mánesově ulici.
K 19. listopadu 2010 je Ministerstvem vnitra ČR evidováno v této ulici 11 adres. Jedná se o popisná čísla: 160, 161, 162, 169, 172, 174, 184, 443, 790, 1362, 1422 Nynější Bezručova ulice snad nikdy netvořila celek jako dnes. Vždy se skládala z jednotlivých samostatně pojmenovaných částí.
Názvy tohoto veřejného prostranství se vyvíjely takto:
Löwen Gase a Salliterey Gasse
Oba názvy jsou uvedeny v Císařských povinných otiscích map stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska (1824 – 1843, plán pochází z r.1838).
Adresář z roku 1912 (Karl Hlawaty: Adressbuch u. Führer für den politischen Bezirk Mies) uvádí názvy Löwengase u popisných čísel 160, 161, 162 a Saliterei u popisných čísel 169, 172, 174, 184, 443. Adresář končí popisným číslem 551.
Domnívám se, že zde je na místě objasnit původ obou názvů. Löwengase / český Lví ulice – zde je vysvětlení snadné: ulice vedla kolem bočního traktu hotelu „Zum weißen Löwen“ („U bílého lva“), později bylo toto restaurační zařízení přejmenováno na „Hotel Schober“. Majitel se tak vyhnul povinnosti používat česko-německá pojmenování. Ulice Löwengase si však své jméno podržela.
Poněkud obsáhlejší vysvětlení vyžaduje název Saliterei. Česky by se dal tento název přeložit jako Ulice sanytrníků nebo Ledkařská ulice. Název souvisel s profesí tzv. sanytrníků či ledkařů. Tito řemeslníci měli za úkol získávat sanytr, neboli draselný ledek, rozhodující to složku střelného prachu (tvořil 75% střelného prachu). Zpočátku stačilo pouhé seškrabování zvětralého ledku ze zdí. Živnost byla chráněna nejrůznějšími císařskými a zemskými nařízeními a ledkaři byli nadáni mnohými právy.
Měli neomezený přístup ke všem budovám, sklepům, stájím, hrobkám apod.
Při práci nesměli být rušeni (takový nerušený průzkum hospodského sklepa či sklepa statkové kuchyně jistě nebyl bez zajímavostí). Později však tento způsob získávání nestačil. Čím více se válčilo, tím více bylo potřeba střelného prachu a tedy i ledku. Bylo nutno přistoupit k jinému způsobu výroby: hnůj, vnitřnosti poražených zvířat a podobný odpad se vytvaroval do hromad a ty se polévaly močůvkou. Po čase se tyto hromady louhovaly ve vodě a vzniklý roztok se nechal vykrystalizovat. Pro tuto, jistě nelibě páchnoucí činnost, byla vhodná severní část dnešní Bezručovy ul., vedoucí kolem hradeb. V okolí byla i značná koncentrace dobytka produkující potřebný hnůj. Jinak se však sanytrníci velkému společenskému uznání netěšili. Důvodem bylo jejich neurvalé vynucovaní si vstupu do objektů a navíc práce s tlejícími zbytky lidem nevoněla.
Stejné názvy (Löwengase a Saliterei) se objevují i ve Sběrných domovních arších / Haussammelbogen ze sčítání lidu 15.února 1921. V Löwengasse v čísle 162 měl tehdy svoje řeznictví a uzenářství Rudolf Bergler, jeden za čtyř stříbrských řezníků dodržující pro židovskou obec zásady tzv. košer stravy.
Ve vztahu k tehdejšímu sčítání lidu je zajímavá interpelace pánů senátorů Andrease Lipperta, Theodora Zulegera a Erdmana Spise z 10. února 1921. Dotyční senátoři interpelují ministra vnitra ohledně zabavení letáků v sekretariátu Německého svazu zemědělců a v tiskárně Hassold ve Stříbře četnickou hlídkou dne 8. února. Mělo se údajně jednat o letáky, které měly německému obyvatelstvu „dát potřebná vysvětlení k nastávajícímu sčítaní lidu“. Část interpelace zněla: „Poněvadž takovýmto jednáním politického úřadu klidné německé obyvatelstvo stříbrského okresu a zejména německé rolnictvo, kteréž také v Československé republice vždy v odvádění jest vzorným, svrchovaně jest drážděno, což zajisté by státu neprospívalo, táží se podepsaní: Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby tyto přehmaty bez odkladu byly odčiněny?“ Co vedlo tehdejší úřady k zákroku a co bylo skutečným obsahem dotyčných letáků se můžeme pouze dohadovat. S největší pravděpodobností se jednalo o návod jak využít sčítání lidu k vyjádření negativního vztahu tehdejšího německého obyvatelstva k ČR.
Ani adresáře z  r.1928 a 1938 (Führer und Adressbuch für den Gerichtbezirk Mies a adresář z knihy Die Gemeinden des Landkreises Mies, Dinkelbühl 1975) změnu nepřinesly.
V telefonních seznamech se Löwengase objevuje až v letech 1934 – 1938 (vesměs se jednalo o knihtiskárnu Roberta Frötschla číslo 160). Ulice Saliterei se v seznamech telefonních účastníků nevyskytuje.
Nových názvu se obě ulice dočkaly až po roce 1938, kdy se jejich pojmenování změnilo na dvouslovné: Löwen Gasse a Saliterei Gasse.
Rokem velkých změn byl rok 1945. 12. června objednal Národní výbor u f. Bartelmus a spol. v Plzni zhotovení orientačních cedulí s názvy Lví ulice a Salytrová ulice. Z uvedeného vyplývá, že obě ulice zůstávaly stále ještě samostatné.
Ze svou troškou do mlýna přišla i tentokrát Místní správní komise. Jako náhradu za Löwengase navrhla název Leninova ulice, později (30.10.1945) změnila označení na Ulice M. (sic!) Lenina. Jak se jim tam připletlo to „M“ opravdu nevím, ale rozhodně se nejednalo o překlep. „M“ místo správného „V.I.“ se opakuje na vícero dokumentech z tohoto období. Jméno „vůdce světového proletariátu“ Vladimíra Iljiče Lenina nebylo tou dobou v zdejších zeměpisných šířkách asi ještě příliš známo – šťastní lidé. Další návrh se týkal Saliterei Gasse. Tu přejmenovala MSK na Ulici Petra Bezruče (někdy psáno i Bezdručova).
Seznam živností z období těsně po konci války uvádí pozoruhodné seskupení obchodních činností u čp.163: Marie Felbrová – kamnářství s prodejem sodové vody, drůbeže a zvěřiny s oprávněním k návštěvě trhu. Z téhož zdroje pochází i nevšední název: Löwen ulice.
Pracovní adresář nynějšího stavebního úřadu někdy z let těsně po r.1945 uvádí názvy Leninova u čp. 160, 161, 162 a Bezručova u čp. 169, 172, 174, 184, 443 a 790.
Kdy Lenin přišel ve Stříbře o svoji ulici a kdy došlo ke spojení obou ulic, mi není známo. V zápise ze zasedání mimořádné rady z 16.1.1990, na kterém byly navráceny původní názvy některým veřejným prostranstvím (Masarykovo nám., Americká, Benešova), se o Leninově ulici nepíše..
Dodatek: Laskavostí archiváře muzea v Dinkelsbühlu, pana Siegfrieda Dolleische, jsem získal seznam německých a českých názvů veřejných prostranství ve Stříbře někdy z poválečných let. V něm se objevuje další výklad onoho M. Lenina: Ulice Maršála Lenina. Nikdy jsem o takovém spojení neslyšel. Soukromě se domnívám, že vše vzniklo původně jako překlep z V.I.Lenina na M.Lenina a všichni další to už jenom bez rozmyslu opisovali. Má-li někdo ze čtenářů jiné vysvětlení, rád je zveřejním.
Dodatek 2: Dostal se mi do rukou plán města z roku 1932. Zřejmé nepochopení původu a významu názvu Salitereigasse a snad i blízkost sídla Kongregace sester svatého kříže vedlo autory tohoto plánu k vytvoření pozoruhodného česko-německého pojmenování „Ulice Saliterských sester – Salittereygasse“ (i s tím „y“).