Ulice‎ > ‎

Tylova

 Tylova ulice, dříve Orlí (Adlergasse). Krátká ulička spojující ulici Mánesovu s Masarykovým náměstím a končící pod severozápadním rohem konviktu. Velmi pravděpodobně původní název skutečně označuje Orlí, nikoli Adlerovu (dle přijmení Adler) ulici, neboť zde sídlila restaurace "U černého orla". Zde se pak nabízí spekulace, zda se nejednalo o národnostní symbolikou motivovanou protiváhu ulice „Lví“ - Lövengasse (potažmo restaurace „U bílého lva“), která je dnes částí ulice Bezručovy spojující Manesovu s dalším rohem Masarykova náměstí.


Tylova ulice - restaurace "Beseda"

http://goo.gl/691a4rhttp://goo.gl/SXSF4G
             obr.61 (před r.1914)                                    obr.62 (2008)

Nejméně od dob první republiky, ale nejspíš už za „Rakouska“, byl tento podnik znám jako „Adler“ – restaurace a taneční sál. Pochopitelně, že se zde i schůzovalo, přednášelo, hrálo divadlo, koncertovalo a promítaly filmy. V poválečných létech plnil zdejší sál funkci jakéhosi prozatímního kulturního domu. Vedle tanečních zábav, plesů, kurzů tance a maturitních věnečků se tady opět konaly schůze, přednášky, koncertní vystoupení a estrády, „občas přišel i kouzelník“… svá představení tu mívali i místní ochotníci…dokonce i kočovné společnosti loutkoherecké. Novem, oproti dřívějším dobám, snad byly výstavy všeho druhu a různé prodejní akce vrcholící pak obvykle tzv. předvánočními trhy. Především mužská část populace také asi navíc pamatuje pořádání prvoligových utkání zápasnického oddílu tehdy úspěšné Dukly Stříbro. Někteří pánové vzpomenou i aktu, kterým byli právě zde komisionelně uznáni schopnými výkonu vojenské služby. To vše se odehrávalo v prostorách velkého sálu, rozšířeného podle potřeby i o přilehlý sál malý. Souběžně s děním v sálech pochopitelně fungoval i provoz restaurační, běžně soustředěný především na přízemí, a opět podle potřeby (a to většinou potřeba bylo) zahrnující i oba sály.


http://goo.gl/6hwWIfhttp://goo.gl/jjhIjH
               obr.63 (1956)                                         obr.64 (1956)

Zdálo se, že smrtelnou ranou, jak pro restaurační a pohostinskou činnost, tak pro budovu samu, bylo rozhodnutí o umístění provozu Tosty Aš právě do „Besedy“. Realizováno v r.1976. Příslušná výrobní činnost zde probíhala nějaký čas, načež byla přesunuta do jiného objektu v rámci města. A opuštěná „Beseda“…chátrala. Zásluhou firmy TAZATA však došlo 26.4.1996 k neuvěřitelnému zmrtvýchvstání. Stylově zrestaurovaná „Beseda“ se znovu zaskvěla v plné kráse a funkčnosti.


http://goo.gl/hsUtGThttp://goo.gl/tiGTOh
              obr.65 (před r.1914)                                       obr.66

 Obr.65 - Naproti „Besedě“, šikmo přes křižovatku Mánesova, Bezručova, máme všichni ještě v paměti ohradu a dílny „od Silnic“ – tedy podniku, který v různých dobách nesl různý název, ale jehož stálým posláním bylo podílet se na dobrém stavu silniční sítě v našem okrese. Jednu z dávných podob zmíněné ohrady zřejmě zobrazuje náš snímek. Dle vzpomínek žijícího pamětníka, byla tato zahrada užívána stříbrskou organizací německé Sociální demokracie k pořádání různých společenských i stranických akcí, v čemž byla i úzce spjata právě s protilehlou Besedou, tehdy známou jako „Adler“. Jako perličku možno uvést, že tato zahradní plocha byla vybrána jako potenciální kandidát na stavbu místního kina. Ba co víc - snad došlo i k zahájení prvních prací. Bohužel sarajevský atentát a následující běh dějinných událostí vedly k pozastavení celého projektu a posléze i k jeho zrušení. Kino pak bylo ve dvacátých létech postaveno na úplně jiném místě.
  Obr.66 - Atraktivita „Besedy“ byla někdy v polovině 60.let obohacena otevřením malé, dalo by se říci přímo „komorní“ vinárničky v přízemí. U zrodu řečené instituce, na tehdejší dobu poněkud netypické, stál pan Ludvík Přenosil, jehož osobu máme zachycenu sedící před barpultem vlevo, zatímco slečnu za pultem, pamatuji spíše jako číšnici z „Evropy“.

«oOo»