Ulice‎ > ‎

Sokolská

Odbočíme-li cestou z náměstí po staré Plzeňské ulici kousek pod "Velkými schody" doleva, sejdeme ke starému mostu. Vlevo odbočuje ulice Na Příkopech, doprava pak ulice Sokolská. Okolo vodárenského podniku táhne se průjezdem pod hlavní silnicí, z pravé části lemována vilovou zástavbou, zleva pak ohraničena tokem řeky, pokračuje okolo bývalé plovárny a bohužel rovněž bývalé restaurace "Na plovárně", aby se u trosek Červeného mlýna ztratila v lesních houštinách.


Sokolská - okolí "Panského mlýna" (čp. 274)

http://goo.gl/6SB2Ge        http://goo.gl/1wktmj
             obr.1282 (1964)                                         obr.1283 (2008)

Vezmeme-li starý most za výchozí bod dalšího poznávání našeho města je návaznost stránek pojednávajících ulici Sokolskou zcela zřejmá. Prosmykněme se tedy soutěskou mezi strání pod Zámečkem (čp. 250 – Lesní společnost) a bývalým Panským mlýnem (čp 274 - studentský internát). Před námi se otevře prostor - kdysi nezastavěná plocha. Mapka z cca 20. let (20. stol.) ostrovní část tohoto levobřežního území uvádí jako „louka u Panského mlýna“ (Herrenmühlwiese) , zatímco pozemek mezi náhonem a kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie – čili pod dnešním Agipem, eviduje coby „Ballwiese“ (kterýžto výraz si netroufám přeložit do češtiny). Svojí polohou a rozměry bývala daná lokalita přímo ideálním místem k pořádání lidových veselic a jiných masových akcí. Zatímco sekce „Ballwiese“ bývala v dobách mého dětství hojně využívaná jako stanoviště cirkusů, kolotočů, střelnic a podobných atrakcí, ostrovní část sloužila stále jako hřiště stříbrského SK. Pozn.: Vysvětlení pojmu „ostrovní část“ a „náhon“ vyplyne z dalšího textu.
Snímek vlevo je v muzejním archivu opatřen popisem „Budova internátu ZTŠ III/1964.“ Pro úplnost podotkněme: nižší budova vpravo je dnes jedním ze sídel vodárenské společnosti (čp. 958).“ V barvě jsou pak tatáž místa zachycena 31. března 2008.


http://goo.gl/Z4jHArhttp://goo.gl/8RINXS
                obr.1284 (1931)                                 obr.1285 (30-40. léta)

Jednou z mnoha akcí, které louka u Panského mlýna hostila, byly například megaoslavy 800 let města Stříbra v červenci roku 1931. Filmové záběry ze samotných oslav dokonce zachycují i širokou dřevěnou lávku ( při levém okraji záběru - v místech poblíž dnešního nového mostu), umožňující přístup i z pravého břehu Mže, tedy ze směru našeho pohledu. Vyjdeme-li z výše naznačených místopisných názvů, pak nahnědle tónované vyobrazení (vpravo) se zabývá plochou zvanou „Ballwiese.“ Ona pohlednice není sice datována, ale některé indicie hovoří ve prospěch konce 30. či počátku 40. let století dvacátého, neboť se v popisu odvolává na „Sudetengau." Ještě snad malá poznámka k areálu tzv. Panského mlýna. Dle některých kusých poznámek byla v roce 1944 do Stříbra umístěna blíže nespecifikovaná jednotka kontingentu ROA (Ruská osvobozenecká armáda) generála Vlasova. K ubytování jim měly posloužit prostory v kasárnách a stáje u Panského mlýna. (předpokládejme, že k ustájení koní).


http://goo.gl/uo8A6khttp://goo.gl/l21C7M
                 obr.1286                                           obr.1287 (1947)

Obrázek vlevo zapůjčil k reprodukci pan Václav Fišer. Unikátnost tohoto záběru spočívá především v zdokumentování existence nouzových domků. Ty byly od roku 1943 narychlo stavěny pro ubytování tak zvaných „národních hostí.“ Takového přízviska se koncem 2. světové války dostalo obyvatelstvu prchajícímu před postupující východní frontou či naopak před spojeneckými nálety na Německo. Některé prameny konstrukčně specifikují nouzové domky jako nepodsklepené, přízemní, dřevěné. Nevím jak jinde ve městě, ale konkrétně tyto zde byly zděné z cihel, evidentně ale skutečně v „nouzové kvalitě.“ Je tudíž zcela logické když 16.7.1948 rada MNV  schvaluje jejich zbourání.
Za druhou dokumentaristickou zajímavost lze považovat náznakové doložení náhonu k Panskému mlýnu. Jeho trasu vyznačuje alej vzrostlých stromů (snad olší) lemujících oba břehy řečeného koryta. Z uvedeného tak vyplývá, že místní hřiště skutečně obklopovala ze všech stran voda a tudíž jej pováleční dosídlenci titulovali místo „Herrenmühlwiese“ českým „Na Ostrůvku.“ Ostatně ostrovní izolaci místního sportoviště řešila i MSK, neboť: „ 13.11.1945 - c) Schváleno podáni žádosti ONV pro Plzeň venkov ve věci zrušení vodního náhonu mlýna čp.234 ve Stříbře z důvodu zavezení tohoto náhonu, za úče­lem získání potřebných ploch pro sportovní hřiště. Při tom vzato na vědomí, že technické oddělení připravuje návrhy na vybudování tělovýchovného střediska podél řeky Mže.“ (Citováno doslovně.) Další výňatek ze zápisů tou dobo již rady MNV však uvádí: „23.9.1947 - Žádost S.K.Stříbro o příspěvek na stavbu mostku přes mlýnský ná­hon čís.kat.3239. č.j.855-8194. Usneseno poskytnouti Sportovnímu klubu ve Stříbře příspěvek na vybudování mostku přes mlýnský náhon č.kat.3239 ve výši Kčs 3.000.-.“ Takže slovy básníka: „Barevnej koberec plánů velikejch - šedivá rohožka faktů určitejch.“ Druhý záběr je veden z nadhledu viniční stráně a úzce koresponduje s levým snímkem. Datováním se odvolává na rok 1947.

http://goo.gl/2D5We2http://goo.gl/pO4ft7
                    obr.1288                                         obr.1289 (2011)

Tatáž místa, pouze o dvě desítky let později. Nouzové domky již odvál čas a i po dobudování nového mostu a navazující silnice zbýval až provokativní dostatek místa ke stavebním aktivitám všemožného druhu. V „šerém dávnověku,“ kdy ještě benzinová pumpa pod Smutečním vrchem ani nefigurovala v nejbujnějších snech velebných otců města, posvětil tedy MNV Stříbro svým rozhodnutím z roku 1959 výstavbu řadových garáží. Naopak barvami zářící přítomnost zachytil snímek ze 7. března roku 2011.


http://goo.gl/aGrPF4http://goo.gl/yqfIME
                  obr.1290 (2009)                                       obr.1291

«oOo»

Sokolská - čp. 733

http://goo.gl/hv7YCFhttp://goo.gl/jzNIXb
              obr.1292 (1931)                                        obr.1293 (2009)

bdržel Městský úřad ve Stříbře následující, zestručněně citovaný přípis. „Okresní úřad ve Stříbře Č.18691 17.května 1929 Městskému úřadu ve Stříbře.Státní správa hodlá postaviti ve Stříbře státní obytný dům pro státní zaměstnance ze zbytku výnosu státní losové půjčky nákladem max.800.000 Kč. Ministerstvo veřejných prací očekává, že obec vzhledem k účelu této akce věnuje potřebný pozemek zdarma neb za minimální cenu. Městský úřad se žádá, aby zaujal k projektu stanovisko a před­ložil sem v nejkratší době závazné prohlášení. podepsán Okresní hejtman v.r.“ 
Jak přiložené foto dokládá, městský úřad stanovisko zaujal a závazné prohlášení předložil, v důsledku čehož mohla v roce 1931vzniknout i naše černobílá fotografie. Tabule dokreslující zobrazenou skupinku stručně hlásá: „1931 STÁT. DŮM STŘÍBRO.“ Jelikož se v realizaci projektu angažovala i Národní jednota pošumavská rekrutovali se budoucí nájemníci tamních bytů údajně z řad českých státních zaměstnanců. 
K poválečným osudům čp. 733 poznamenává zápis pana Adolfa Vešty doslovně následující: „V roce 1948 v červnu byl založen dětský domov ve Stříbře v Sokolské ulici. Při zahájení měl celkem 31 dětí a byl veden s. Jaroslavem Ježkem učitelem ze Stříbra jako ředitel. Děti byly ve věku 4 do 14 let.“ Dobu, kdy se historie dětského domova ve Stříbře uzavřela nedovedu přesně určit - pouze odhadují na druhou polovinu padesátých let. V současnosti je dům využíván jako bytový. Barevné foto pochází z 29.8.2009.


http://goo.gl/TLdNJshttp://goo.gl/QR2jXJ
                  obr.1294                                             obr.1295

I touto dvojicí fotografií se pohybujeme v nejbližším okolí čp. 733. Jak jsme již zmínili, uvedený bytový dům byl obýván českými státními zaměstnanci, což skýtalo určité možnosti v úsilí o zviditelnění a zakořenění českého živlu v převážně německém prostředí. Dokládají to i zde prezentované dva snímky. Bohužel k nim chybí jakýkoli komentář. Zvětšením a porovnáním obou záběrů však možno usuzovat, že byly pořízeny při stejné příležitosti. Je otázkou, zda lze k zachycené události vztahovat noticku z kalendária Stříbro do roku 2000, kde se na straně 101 uvádí: „4.6.1933 Národní jednota pošumavská otevřela ve Stříbře své hřiště.“ Jako zajímavost uveďme, že v horním pravém rohu levého snímku lze vystopovat výše zmiňovaný „mostek přes mlýnský ná­hon“ - pro veřejnost jediný přístup k tamnímu sportovišti.

«oOo»

Sokolská - plovárna

http://goo.gl/gfRgehhttp://goo.gl/YaVIgh
            obr.1296 (okolo 1943)                                 obr.1297 (po 1945)

Obrázek vlevo zdobí pohlednici odeslanou ze Stříbra dne 28. března 1943. Jak vidíme, podél Mže se tou dobou a v těchto místech prostírala příjemná louka přímo zvoucí k nedělním rodinným piknikům. Tak by asi věc pojal obyčejný a pohříchu prvoplánově myslící jedinec. Kdosi kdesi však zřejmě viděl dál do budoucna, pročež zápisy z jednání rady MNV konstatují v roce 1959 zavážení louky u plovárny na Sokolské ulici. Od té doby je východní část tohoto prostranství používána k různým účelům - legální i nelegální skládkou počínaje a odstavnou plochou stavebních mechanizmů konče. V západní polovině, blíže k plovárně, si na štěstí zřídili svoji základnu a cvičiště místní dobrovolní hasiči, kteří svůj pozemek udržují ve vzorném pořádku. Snad ještě dodejme, že v dřívějších dobách býval zdejší trávník hojně využíván místními hospodyněmi k bělení prádla, čili jako bělidlo. 
Druhým snímkem jsme se konečně dopracovali ke stříbrské plovárně. Dle drobných detailů se evidentně pohybujeme v době krátce po roce 1945. V našem případě se jedná se rovněž o pohlednici, která však prošla stříbrskou poštou 7. května 1947. Plovárna je tou dobou ve fázi poválečného podnikatelského nadšení a tudíž i snahy v maximální míře uspokojit ctěnou koupající i nekoupající se veřejnost.


http://goo.gl/8bJJxvhttp://goo.gl/nLZ0UI
                 obr.1298                                              obr.1299

Pravděpodobně stejný cíl sledovali i provozovatelé dřívější plovárny. Tu na tzv. Pivovarské louce pod Červeným mlýnem zřídilo město v roce 1899, neboť stará plovárna pod Koubkovou brankou již přestala vyhovovat nárokům obyvatel. Podstatná část nových říčních lázní se nacházela na voru. Součástí každého oddělení byly kabinky a pravděpodobně na voru se nacházel i bazén pro neplavce. Plovárna byla dřevěnou stěnou rozdělena na pánskou a dámskou část. Ne tedy, že by se přítomní koupali v rouše Adamově či Evině – naopak. Dámský koupací oblek té doby připomínal spíše večerní róbu, zatímco pánové byli oděni do trikotu typu Frištenský, hojně se ale již vyskytovaly plavky dnešního typu.
Snad již od počátku se jaksi automaticky počítalo s problémy, které budou přinášet zvýšené průtoky vody říčním korytem. Tak např. v roce 1926 dlouhotrvající nepřetržité deště zapříčinily povodeň na Mži. 16. června 1926 byla nová plovárna pod Červeným mlýnem vodou stržena, načež plovárenský vor zůstal zachycen na jezu nad Panským mlýnem. Tím vzniklo nebezpečí protržení jezu. 18. června byla tudíž na jezu uvízlá konstrukce plovárny rozebrána a nainstalována na původní místo.


http://goo.gl/UDw6a2http://goo.gl/TjnL9F
               obr.1300 (20. léta)                                      obr.1301

Pravděpodobně ještě koncem dvacátých let minulého století by nás místní koupaliště uvítalo v podobě zachycené na dobovém snímku vlevo. Snímek vpravo již zaznamenává zásadní kvalitativní změnu, kterou přinesl 23. červenec 1933.
Další vývoj stříbrského plovárenského rekreačně-zábavního komplexu můžeme sledovat na několika následujících stránkách. Jak uvidíme - nebylo vždy slunečno, nebylo vždy veselo, ba dokonce nebylo vždy vhodné prostředí ku vodním radovánkám.


http://goo.gl/45tX8Phttp://goo.gl/UcrdsE
                  obr.114 (1933)                                 obr.115 (70. léta)

Ke komplexnějšímu řešení problémů vodních radovánek místního občanstva došlo pak ve třicátých létech, kdy:„20. 4. 1933 Započala výstavba koupaliště, které pak bylo otevřeno za velkého zájmu občanů 23.7.1933 Areál i restaurační budova byly postupně upravová­ny a s rozdílnou úrovní svých služeb plní svůj účel dodnes.“ Jelikož jsme uvedený citát vzali z kalendária Stříbro do roku 2000 odráží stav z léta 1999. Foto vlevo velkou pravděpodobností zachycuje stříbrskou plovárnu právě onoho 23. června roku 1933.
Vpravo pak letní plovárna někdy počátkem let sedmdesátých století dvacátého. Ve stráni nad údolím se již začíná rýsovat zářez budoucího silničního obchvatu, z čehož právě i dataci odvozuji. Plovárna tou dobou zřejmě prožívá jedno ze svých funkčních období, což lze usoudit například z provozuschopného dětského bazénku, evidentně činné půjčovny lodiček, zřetelná je i udržovaná plocha hřiště na odbíjenou. Pozoruhodný na této scenérii je ale hlavně blok dřevěných kabinek s průchozí galerií. Dost možná, že by se v takové podobě mohly zdejší říční lázně ještě řadit do kategorie plováren Vančurova Rozmarného léta. Kabinky však lehly popelem přibližně v osmdesátých letech. V současné domě se péčí místního sboru dobrovolných hasičů začíná opět do tohoto prostoru alespoň částečně vracet život.


http://goo.gl/FHClO7http://goo.gl/yZqQCa
                obr.1302 (1978)                                     obr.1303 (2011)

O tom, že určitá úroveň zdejšího provozu nebyla zas až takovou samozřejmostí nás přesvědčuje zápis ze zasedání rady MNV z 10.6.1955. Ten pod hlavičkou „Akce M – Zřízení plovárny“ uvádí:„ S (soudruh – red. pozn.) XY informuje radu o návrhu prací na úpravu nové plovárny. Sděluje, že v akci M bylo povoleno na tyto práce 15.000 Kč a mimo to na úpravu hokejového hřiště 10.000 Kčs, z čehož jest část již vyčerpána. Současně sděluje, že Baník původně prohlásil, že nemůže …(nečitelné)…y provádět a že ji přenechává zpět MNV, avšak nyní konkrétní …(nečitelné)..ení od ZR SRD nedošlo a Závodní rada nechce plovárnu předati. …(nečitelné)...je, že jsou tím ohroženy práce na plovárně, neboť posádka prohlásila, že bude-li míti Baník plovárnu, že na pracích nepomohou. (Nečitelné)… pozemcích vlastni plovárny Baník neupravil ničeho, a pravděpodobně nehodlá ničeho podniknout. Řezivo, které bylo zakoupeno na úpravu plovárny bylo zpracováno na lavice na stadionu a na plovárně z 23 m3 řeziva. jsou pouze 2 m3. Usneseno požádat ONV. aby smlouvu s ZR SRD zrušil, neboť závodní rada SRD neplní hlavní požadavek t.j. aby plovárnu upravila, aby mohla sloužit ke koupání pracujícím a bude-li míti plovárnu i nadále, hrozí nebezpečí, že pracující se koupaliště nedočkají. Mimo to ZR poškodila adu kabin bez vědomí MNV , přes to, že materiál od konce roku 1954 /řezivo/ k disposici měla, nepro­vedla ani opravu kabin, které částečně rozbourala, na veřejné ulici nechala pohozena po několik týdnů prkna, která byla zakoupena MNV na vybudování plovárny.“ Jak vidno, k občasnému vzepjetí ve vztahu obce k místnímu koupališti přece jen docházelo. Dokonce 24.2.1971 projednává a schvaluje rada MěNV „postavení železné lávky přes Mži u plovárny v akci Z.“ Lávka byla skutečně vybudována, což dokumentuje i levý snímek z muzejního archivu doplněný komentářem: „Plovárna s lávkou přes řeku Mži /1978/ Lávka přes řeku Mži. Investiční akce - provádí ÚPZT Záchlumí a Geoindustria Stříbro. Rozpočet: cca 200.000,- Kčs.“
Jestli nekončící zima (viz foto z  6.3.2011), či cosi jiného vyvolalo ve mně vzpomínku na verše K. J. Erbena „Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje.“


http://goo.gl/uzjenohttp://goo.gl/mpmGhA
          obr.1304 (asi pol. 70.let)                                 obr.1305 (2006)

Černobíllý dokument z muzejního fotoarchivu nijak neoplývá přemírou informací. Vedle evidenčního čísla „A6/279“ pouze stručně sděluje: „Plovárna.“ Podle stavu vybavenosti a udržovanosti…? Snad první polovina 70. let (20. stol.). V každém případě však máme tou dobou co do činění s podnikem provozuschopným a funkčním.
V dnešní době připomíná kdysi živoucí a v určitých obdobích snad i prosperující plovárnu pouze dětský bazén. A to především díky píli a obětavosti stříbrského Sboru dobrovolných hasičů, kteří již dříve zavezenou nádrž v roce 2005 vyčistili a uvedli do stavu, odpovídajícího příslušným normám. Foto z 16. června 2006 nabízí pohled na část už neexistujícího areálu stříbrského koupaliště z perspektivy bývalé viniční stráně. Bohužel současný stav neskýtá příliš nadějí na znovuobnovení zašlé slávy těchto míst.


http://goo.gl/K4MM7qhttp://goo.gl/WBIynK
              obr.1306 (30. léta)                                 obr.1307 (po 1945)

Stříbrské koupaliště, potažmo pak tamní restauraci, zastihuje zřejmě v nejlepší kondici pohlednice odeslaná ze Stříbra 29.7.1936. V kontrastu s bezstarostnou plovárenskou atmosférou proběhly pak podzimní měsíce roku 1938, kdy dle kroniky pana Adolfa Vešty, bylo v sálu a kabinách plovárny ve Stříbře ubytováno k 1. říjnu 1938 158 osob – uprchlíků ze Sudet. První poválečná léta opět vzhlížela do budoucnosti se zřejmým optimizmem a plna nadějí. Netuše běh událostí budoucích vybavil tehdejší provozovatel průčelí hlavní budovy nápisem: „Městské říční lázně nájemce Jos. Dlouhý.“ Pokud tedy moje paměť sahá, horní patro objektu obýval zhruba do roku 1973 pan František Dlouhý (bratr p. Josefa Dlouhého) s rodinou, který též nějaký čas zajišťoval i pohostinský provoz v prostorách restaurace.


http://goo.gl/YWqRYGhttp://goo.gl/SpKhGX
                obr.1308                                                 obr.1309

Jestliže bychom se pokusili nahlédnout do předválečných lákadel , nabídla by nám inzertní prezentace: „Plážové koupaliště – kavárna – restaurace Stříbro, navštěvované výletní místo. Gramofon – koncert z gramofonových desek, tanec, míčové hry, cvičební nářadí, písečné lázně pro mladé i staré, jízdy na lodičkách, houpačky. atd. Dobrá strava s teplými nebo studenými jídly a nápoji. - Předem nahlášené školní výlety jsou vítány. - Majitel Karl Zelzer.“
V podstatě ve stejném duchu se nese i poválečná reklama z Katalogu I. Krajinské výstavy pohraničí (5. - 14.VII.1946 ve Stříbře).


http://goo.gl/KG3qpahttp://goo.gl/o4nTGZ
               obr.1310 (před 1939)                                obr.1311 (50. léta)

Interiery hlavní budovy skutečně působily dojmem téměř lázeňské restaurace, zvláště pak taneční sál (viz pohlednice odeslaná ze Stříbra v roce 1939). Přibližně ve druhé polovině padesátých let (20. stol.) došlo k výrazným úpravám venkovních prostor plovárenského areálu, především terasy a plochy mezi restaurací a řekou. V rámci těchto rekonstrukcí vznikl i venkovní parket vydlážděný skleněnými luxfery. K parketu těsně přiléhalo orchestřiště, kryté originální plechovou konstrukcí. Její zeleně natřená mušle (viz foto z archivu stříbrských Baráčníků), vedle jistého soukromí, poskytovala hudebníkům i další významnou službu, a to tím, že díky svému tvaru fungovala coby jakýsi mechanický zesilovač či odražeč zvuku - kteroužto záležitost ocení především nejeden aktivní muzikant. Uvedenými zásahy byla otevřena cesta k legendárním víkendovým tanečním čajům na „Tajvanu.“ Přízvisko „Tajvan“, označující stříbrskou plovárnu, je mezi pamětníky dodnes používáno. Zvláštní obliby požívala tamní restaurace, ale i místo samo, u vojáků základní služby - zejména pak u těch, jejichž představy o osobní svobodě silně kolidovaly s existencí veledůležitého dokladu, zvaného Vycházková knížka. Nebývalé manévrovací možnosti totiž poskytoval již sám volný prostor vůkol. A vezmeme-li v úvahu existenci bájné „Kozí stezky,“ které tvořila výhodné propojení - zkratku, při cestě od plovárny k ulici Hornická a dalším navazujícím objektům snadno pochopíme, že zvláště „záklaďákům“ kteří se nakonec přece jen potřebovali nepozorovaně a rychle přemístit ku kasárnám tato komunikační tepna poskytovala neocenitelné služby.
Pozn.: Tzv. „Kozí stezka“ začínala jako odbočka z hlavní Sokolské ulice k čp. 593 a čp. 698. Někde za uvedeným čp. 698 se pak vnořila do malé roklinky a obklopena hustou vegetací vedla téměř přímo do svahu. Kozí stezka ve své pralesní podobě zanikla se stavbou silničního obchvatu začátkem 70. let 20. století. Tichou vzpomínkou uctěme její památku.

«oOo»

Sokolská - Červený mlýn

http://goo.gl/ogePCxhttp://goo.gl/0zB6JM
               obr.1312 (1988)                                      obr.1313 (2008)

Může být, že po shlédnutí předchozí stránky nejeden z pamětníků dojatě zamáčkne nostalgickou slzu. Zvláště pak asi ti, kterým v oněch dávných dobách bývalo krásných… -náct. A čaje na „Tajvanu“ - to byl přece pojem. 
Co bylo - bylo. Nám k završení tématické vycházky započatým směrem v tuto chvíli zbývá jen málo. Předně je tady tristní ruina, stále více a více „ruinovanější,“ kdysi majestátního funkčního a produkujícího Červeného mlýna, všeobecně zvaného „Červeňák.“ Starší prameny tento mlýn poněkud opomíjejí, takže naše vědomosti obohatil pouze jakýsi výtah z Watzkovy kroniky. Tam je velice stručně zaznamenáno zhruba následující: „Majitel Červeného mlýna na Mži pan Jos. Böhm přebudoval v roce 1873 nákladem 6000 zlatých mlecí zařízení na mlýn amerického typu, poháněný vodní sílou a naprosto dokonalý.“ Ještě v dobách mého dětství se jednalo o mlýn, naplňující zcela význam tohoto slova. Později byl přestavěn na míchárnu krmiv, čímž tak měl objekt do jisté míry přece jen zaručenu stálou údržbu. Tak tomu zřejmě bylo ještě koncem října 1988, kdy byla pořízena zde prezentovaná černobílá fotografie. Následující léta však nebyla „nějakým“ míchárnám krmiv zrovna nakloněna. Navíc objekt postihl požár, kterým byla kompletně zlikvidována provozní část budov (viz foto z 5.8.2008).


http://goo.gl/8tiOK9http://goo.gl/1bCp1F
               obr.1314 (2008)                                        obr.1315 (2008)

Uvedeného 5. srpna 2008 vznikly i tyto dva snímky, které dokreslují celkový dnešní stav. Rychle mizející zbytky přilehlého jezu a stopy po bývalé odvodní stoce, vše korunováno ze země groteskně čnějícím palečným kolem turbiny v místech kde bychom dříve hledali mlýnici.


http://goo.gl/lP7C6Yhttp://goo.gl/x2uMn1
           obr.1316 (asi 70. léta)                                   obr.1317 (2004)

Nedatovaný černobílý snímek zachycuje Červený mlýn ještě ve stavu jakési - řekněme, že „zachovalosti.“ Určitou míru původního vzhledu vykazuje i přilehlý jez, což by posunovalo náš záběr snad až do počátku sedmdesátých let (20. stol.). Neveselý obrázek vpravo je vztažen k 12. březnu 2004.


http://goo.gl/2MOgibhttp://goo.gl/IajPMB
            obr.1318 (1906-1909)                                  obr.1319 (asi 1904)

V nahnědlém tónu máme přehledně zachycenu západní část dnešní Sokolské ulice (dříve „Mühlweg). Dle zachyceného stavu zástavby v pozadí můžeme přiložený snímek ohraničit léty 1906 – 1909. K úplně poslednímu zastavení v těchto končinách dospějeme lesní cestou, vedenou při severní stěně Červeného mlýna. Cesta zanedlouho dospívá k potůčku, podél kterého zde i zatáčí doprava. Pokud pak někde v místě za zátočinou potůček překročíme, narazili bychom ještě v polovině 50.let na strohou neomítnutou cihlovou stavbu, mým tehdejším představám nejspíš připomínající myslivnu. Teprve později jsem v muzejním fotoarchivu zjistil, že se jednalo o objekt, původně náležející k areálu ostrostřelecké střelnice z počátku 20. století. K slavnostnímu otevření střelnice mělo dojít 17.7.1904, kteroužto událost pravděpodobně zaznamenává i náš snímek. Ostrostřelci však k 31.12.1925 ukončili svoji činnost. Dle p.Sudy se ale i poté užívala zmíněná místa v letních měsících ku konání různých veselic a podobných akcí. Některá prameny zmiňují tyto končiny v souvislosti s německou mládežnickou organizací Wandervogel. Já osobně již v tomto prostoru nepamatuji jakékoli náznaky obydlení či alespoň občasného využití. Kdy a jakým způsobem došlo ke zbourání uvedené stavby mi není známo.

«oOo»