Ulice‎ > ‎

Smuteční vrch

  Pokud bychom na křižovatce „u kina“ zatoužili po chvilce klidu, nabízí se nám možnost nechat se zlákat výhledem k jihu a sejít Smutečním vrchem. U domku čp. 229 pak cesta vpravo pokračuje jako ulice Na Výsluní (dříve U Matky Boží), vlevo si ponechává název Smuteční vrch. Pro dokresleni "ducha" tohoto koutu si dovolíme citovat paní Johannu Czech v překladu Pavly Chvátalové:
  "Mým rodným domem byl malý domek na Smutečním vrchu. Tam jsem také strávila první roky života, až do konce r.1926. Tento milý, starý Smuteční vrch se starým hřbitovem, zrušeným v r.1892, byl pro nás děti idylou. Ne snad proto, že jsme si tam s povykem hrávaly, to ne. Staré hroby s převážně kovanými železnými kříži, pro nás byly něčím zvláštním. Pozůstalí o hroby pečovali a udržovali je. Na Dušičky, tak jak to tehdy bývalo zvykem, hořely na ozdobených hrobech světla. Dnes je tento hřbitov naprosto jiný. Kované železné kříže se staly kořistí zlodějů, hroby byly srovnány se zemí. Jen kostel tady stojí a čeká, až se jednoho dne zřítí. Nedávno jsem si v Heimatsbrief (Dopisy o domově) přečetla úchvatný článek. Autorem byl stříbrský občan Wilhelm Reyßer, jehož inspirovala duchaplná báseň "Der alte Friedhof" ("Starý hřbitov") k tomu, aby vzpomínky přenesl na papír. Mimo jiné se rozepsal i o tom, že jeho oba dědečkové a babičky, devět sourozenců, mnozí strýcové a tety, odpočívají ve věčném pokoji na tomto hřbitově. Hrob jeho bratra Petra, který zemřel ve věku 22 let, leží přímo před vchodem do kostela. Jeho matka zasadila vedle kovaného železného kříže 25 cm velkou tůji, která vyrostla do stromku ve tvaru pyramidy. Při poslední návštěve, mohlo to být v r.1930, už strom dosahoval výše 4 m".


Smuteční vrch - čp. 229

http://goo.gl/NCgTsqhttp://goo.gl/Foyky9
             obr.1140 (okolo 1914)                                 obr.1141 (29.12.2006)

Uvedená rozcestníková chaloupka snad bývala kdysi jedním z několika viničních domků, umístěných na jižních svazích západně od Stříbra. Ještě v padesátých (a možná i šedesátých) létech minulého století zdobil její průčelí, mezi okny v prvním poschodí,velký obraz Panny Marie. Bohužel se mi již nevybavuje jeho přesná podoba, ale dá se předpokládat ideový vztah k proslulému zázračnému obrazu stříbrské piety. V blíže nezjištěné době došlo k celkové modernizaci budovy, včetně jejího obložení zateplovacími lamelami. My si můžeme původní vzhled čp.229 připomenout pohlednicí, která nese poštovní razítko z 10.listopadu 1914. Zmiňovaná malba je zde symbolizována větší tmavou plochou ve středu domovního štítu.
Zasněžený záběr z 29.12.2006 možná připomene pamětníkům radostnou atmosféru, která v těchto místech panovala v dobách, kdy oblíbenou zimní dětskou zábavou bylo sáňkování. Zároveň lze i obdivně vzpomenout na nikým neorganizovaný a přesto všeobecně respektovaný provozní řád zmíněné sjezdovky. Ten ze zcela praktických důvodů velel: „Všichni nasednout a v rozumných odstupech - šup dolů. Tam počkat dojezdu posledního z pelotonu a teprve potom se v houfu vydat vzhůru.“ A takto si prosím počínali i prepubertální kluci – jinak „všech roštáků futrálové“. Nejeden z dnešních řidičů (ale i jinak aktivních spoluobčanů) by k nim mohl do učení. Konec radovánek a kluzkého veselí pochopitelně mohl znamenat kbelík popela v rukou nějakého „dospěláka – škarohlída“. I tady ale bylo většinou možno zaznamenat jistou míru pochopení, takže posypová stezka se pak vinula při kraji sáňkodromu.

«oOo»

Smuteční vrch - čp. 441

http://goo.gl/4WL24ihttp://goo.gl/xWAZ1Y
               obr.1142 (9.4.1989)                                obr.1143 (11.8.2009)

I čp. 441 přísluší adresně do položky Smuteční vrch. Starší snímek, z 9.dubna 1989, již svojí šedivostí vyvolává i šedé úvahy o budoucnosti onoho objektu. Až do nacistické „arizace“ židovských majetků bylo „Nr. 441 Trauerberg“ vedeno jako „Naschauers Erben“ – tedy „dědictví rodiny Naschauerů“. V poválečných létech sloužila budova jako obytná, v části pak snad nějaký čas přebývaly i kanceláře Lesní správy.
Snímek z 11.srpna 2009 navozuje optimističtější nálady co se týče jak vzhledu, tak i účelnosti využití daných prostor. Čp. 411 se totiž počátkem roku 2001 dočkalo nové střechy, v polovině roku 2003 pak i nové fasády. Zároveň byly realizovány i četné stavební úpravy.

«oOo»

Smuteční vrch - čp. 228

http://goo.gl/s0UTm9http://goo.gl/iY8f5P
            obr.1144 (před 1909)                                 obr.1145 (před 1914)

Levý obrázek je v originále popsán jako: „ Hostinec Roberta Krause na Smutečním vrchu. Zbořen 1909 “. Prozatím nedovedeme s jistotou určit který z oněch dvou domů v popředí sloužil jako hostinec. Nemáme jisto ani v tom, zda se níže uvedená příhoda váže právě k tomuto místu (v adresářích se živnost pana Krause několikrát stěhuje), ale kdysi jeden starousedlík právě tuto fotografii spojil s místem následujícího děje: „25.března 1907 se, pod heslem: Dneska Němcům ukážeme, porvali stříbrští dragouni (většinou polské národnosti) se stříbrskými občany (většinou německé národnosti). Místem prvního střetu byl právě hostinec Roberta Krause. Posléze se ale bitevní vřava přenesla i do přilehlých ulic. Šarvátka si vyžádala 14 zraněných, přičemž horník Andiel a paní Irzinger byli obzvlášť těžce zraněni šavlí. Andiel musel být odvezen do nemocnice v Plzni, zatímco těžce zraněná žena ještě téhož večera zranění podlehla“. (Událost citována již v kapitole „Náměstí Jih“.)
Pohlednice ze 4.dubna 1914 ukazuje naprosto odlišnou situaci, přičemž dle elegantního vzhledu zde zachyceného čp.228 lze usuzovat na záležitost zcela jiného charakteru, nežli hostinec Roberta Krause.

«oOo»

Smuteční vrch - Boží hrob

http://goo.gl/JF9ocwhttp://goo.gl/93pF1I
             obr.1146 (asi 1932)                                  obr.1147 (12.9.2005)

Dáme-li se u „rozcestníkové chaloupky“ směrem doprava, již po několika krocích upoutá naši pozornost lehce historizující stavbička takzvaného Božího hrobu. Hromadné foto nám paní Stadelmannová určila jako upomínku na První přijímání dětí z českých rodin ve Stříbře a okolí. Kněz vpravo by měl být ThDr. Jan Boukal, který byl zdejším kaplanem v r. 1932. Uvedený duchovní zastával v roce 1948 funkci sekretáře arcibiskupa Josefa Berana, v r. 1950 odsouzen poúnorovým režimem na 18 let vězení (P. Jiří Hájek: Dějiny farnosti a kostela Všech svatých ve Stříbře). Barevný snímek dokládá stav z 12.září 2005.


http://goo.gl/wvxC6Mhttp://goo.gl/i8Wp2t
               obr.1148 (1979)                                    obr.1149 (1.4.2007)

U této dvojice fotografií bychom mohli položit otázku z magazínových sloupků pro chytré hlavy: „Najdi x rozdílů mezi oběma obrázky!“ My se však spokojíme s jedním detailem. Oproti černobílému záběru z léta roku 1979 i oproti „Prvnímu přijímání“ chybí na snímku z.1.dubna 2007 cosi jako vázy na vrcholcích rohových sloupků. Slovy kralevice Hamleta: „A to je to, oč tu běží“.


http://goo.gl/Kz2Qiphttp://goo.gl/0Y8G4U
               obr.1150 (srpen 1994)                                    obr.1151

Nazveme-li klenutý prostor za železnou mříží pohřební komorou, pak tato ukrývá sochu Ježíše Krista, sejmutého z kříže a uloženého k poslednímu odpočinku. Snímek pochází z archivu p.Jiránka – složka: Stříbro srpen 1994. Vpravo pak máme zachycen nápis na vnitřní straně tympanonu zastřešené části. K samotné historii stříbrského Božího hrobu uvádí kalendárium „Stříbro do roku 2000“ následující: „1757 - Nedaleko starého hřbitova byl zřízen nákladem Fr. Mosera Boží hrob s Kalvárií.“
Jak vidno, zbožnost nebyla pro dřívější občany našeho města prázdným pojmem. Nebyla cizí ani paní Anně Schödl (*3.4.1795 ve Stříbře, † 6.6.1870 ve Stříbře), která v roce 1859 (vedle jiných donátorských aktivit ve prospěch chudých, škol a církve) nechala Boží hrob restaurovat a později, v závěti z 22.1.1868, určila, roční obnos sloužící na jeho údržbu. Neprovdaná Anna Schödl byla ve městě natolik ctěna, že město po ní pojmenovalo uličku. (Anna Schödlgasse – nyní Na Výsluní).

«oOo»

Smuteční vrch / Plzeňská - Bašta

http://goo.gl/nzteqshttp://goo.gl/r8Eb70
               obr.1152 (před 1953)                                  obr.1153 (1953)

Jak již řečeno, rozcestí u čp.229 nabízí i možnost dáti se levou větví svažité trasy, tedy pokračovat v průzkumu komunikace s oficiálním názvem Smuteční vrch. Záhy tak staneme tváří v tvář rozložité monumentální stavbě, titulovanou stříbrským místopisem jako „Bašta“, jinak adresou „Smuteční vrch čp.239“. Levý snímek je popsán jako: „Bašta před výstavbou nové silnice“. Zde by snad bylo na místě podniknout malý historický exkurs. Jediná dochovaná z původních 17 bašt, které byly součástí hradebního systému města Stříbra. Ten byl do plnohodnotné podoby dobudován na sklonku 14.století, tedy za vlády Václava IV. Nazývat naší baštu „Husitskou“ je tudíž jenom nadbytečným projevem snahy zdůraznit ideovou příslušnost našeho města v neklidných dobách po Kostnickém koncilu. Zatěžkávací zkouškou stříbrské fortifikace, kdy se v praxi prokázala její funkčnost, však bezesporu byly právě husitské války. S poklesem významu městských opevnění se měnilo i využití jejich částí, což se týkalo i „naší“ bašty. Kalendárium „Stříbro do roku 2000“ k dané záležitosti uvádí: „Kolem 1705 - Bašta v městských hradbách na západě, nazývaná dnes Husitskou, byla přestavěna na obytnou budovu“. Dle vzpomínkové literatury se v prvním patře, nacházel jakýsi prostor označovaný jako „sál“. Toho údajně v dobách c.k. využíval zde bydlící občan k občasnému pořádání tanečních zábav. Výhodná poloha bašty – ve velké zahradě na konci slepé ulice Hrnčířské, prý přímo vybízela místní obyvatelstvo k nedělním vycházkám právě do těchto končin. A když uvážíme, že v této souvislosti padla i zmínka o dobrém pivečku…? K pravému snímku je připojena vysvětlivky: „Hradební bašta....Stav před opravou 1953.“ My jen můžeme dodat: „…v době výstavby silničního průtahu.“


http://goo.gl/pG9YoX            http://goo.gl/Fr58nm
                       obr.1154 (1953)                           obr.1155 (23.10.2006)

Snímek vlevo, prezentovaný jako „Bašta v r.1953“, vede k úvahám typu: „co se nepodařilo dávným dobyvatelům, podařilo se málem nedávným budovatelům“. Při úvahách o místě vstupu nové silnice do města totiž bašta poněkud překážela. Nakonec však zvítězila varianta vést silniční těleso v její těsné blízkosti, čemuž ale musel být obětován přízemní domek typu: perníková chaloupka…až „kůča“ (viz obr. výše). Nepochybně zcela náhodou a samovolně, se zrovna tou dobou, jedné noci a beze svědků, zřítila baště část štítu (viz foto), což zřejmě mělo naznačovat, kterou ze staveb zachovat a kterou zbořit. Naštěstí přece jen zvítězila úcta k historickému dědictví. Narušený štít byl sice dostavěn, rozhodný záchranný zásah však na sebe nechal čekat dalších 20 let. V r.1974 se baště dostalo statického zabezpečení. Poté pak, s poměrně dlouhou prodlevou, došlo i na úpravy interiérů, takže konečně 24.června 1987 byla stříbrská bašta slavnostně předána do užívání městu. To snad mělo v úmyslu tyto, nepochybně inspirativní, prostory využívat k reprezentačním účelům. Po r.1989 došlo k několika pokusům o oživení objektu (restaurace, galerie), které však pokaždé vyzněly do vytracena. V barvě máme zdokumentován stav východního průčelí k 23.říjnu 2006. Pozornost si možná zaslouží zrekonstruovaný vchodový portálek, který na snímcích z r.1953 figuruje jako přízemní okno. Pokusem o rozluštění zde vytesaných liter, se pak dozvíme, že vchod ten míval kdysi přiděleno „No.333“ a zhotoven byl v roce „MDCCV“, což po našem znamená 1705.


http://goo.gl/LYcqpn           http://goo.gl/mCd3JI
                     obr.1156 (1953)                             obr.1157 (25.4.2006)

Opět stručný komentář říká v případě staršího snímku: „1953. Husitská bašta - Příprava k opravě.“ Jak již z předešlého víme, popisem použité slovo „oprava“ se ukázalo býti poněkud podhodnocujícím, ve vztahu k náročnosti dovedení celého projektu ku zdárnému konci. Náš příspěvek z 25.dubna 2006 je tudíž možno chápat jako doklad toho, jak byla nakonec ona „oprava“ úspěšná.

«oOo»



             http://goo.gl/ZA3PM7    http://goo.gl/lDlIHg
                    obr.1158 (18.3.2008)                         obr.1159 (30.3.2006)

Kapitolu Smutečního vrchu uzavřeme osudy dvou portálků. Zatímco vchodová partie vlevo se dočkala svého znovuzrození a je dnes ozdobou historického objektu stříbrské bašty, kamenná hradba zahrady u čp.228 skrývá ve své části podivné náznaky snad vchodových a okenních kleneb. Zde se nabízí úvaha, nemáme-li tu zachován doklad existence stavení (nejspíše jeho východní stěny) s dominujícím barokním štítem, které je zachyceno na snímku „ Hostinec Roberta Krause na Smutečním vrchu“ (viz výše) .

«oOo»