Ulice‎ > ‎

Revoluční

 Revoluční ulice (dříve Techlowitzerstrasse, tedy Těchlovická) vychází z dnešního kruhového objezdu nad autobusovým nádražím a je de facto výpadovou komunikací ve směru na Planou a Mariánské lázně, v prodloužení pak na Cheb. Dle jaké revoluce dostala ulice název těžko soudit, původní název zdá se být rozhodně výstižnějším.







Revoluční - křižovatka

http://goo.gl/xPo0v7http://goo.gl/wH3HlK
                 obr.1232                                           obr.1233 (2006)

Laskavostí paní Trochové se podařilo obohatit tuto kapitolu o skutečného „sólokapra“. Mnohý z generace takzvaných „dříve narozených“ si možná vzpomene, že zahradu u čp. 531 v Revoluční ulici zdobila značně omšelá a tudíž i blíže neidentifikovatelná skulptura. Při pozornějším pročítání třicátého dílu známého „Kamera – Wirtha“ (r.1908) na str. 256 však nalezneme odstavec, v němž se uvádí: “Naproti jízdeckým kasárnám u rozcestí říšské silnice Plánské a cesty k Otročínu socha sv. Isidora z pískovce, na hranolovém podstavci s reliefem dvojhlavého orla pod korunou v předu a nezřetelnými reliefy figurálními a setřeným nápisem na ostatních stranách; na soklu sochy: SANCTE/ISIDOR/ORA PRO/NOBIS. I. pol. XVIII. stol.“ (Konec doslovného citátu, včetně interpunkce.) Jak z uvedeného zřejmo, již v dobách pánů Kampera a Wirtha byl pískovcový Isidor ve stavu „nezřetelných reliefů a setřených nápisů“. A to měl dobu průmyslových exhalací, výfukových plynů a kyselých dešťů teprve před sebou. Takže není divu, že se zmíněná skulptura přibližně v 70. létech v tichosti odporoučela sešlostí věkem. Nechť odpočívá v pokoji. Na leteckém snímku z 8.10.2006 identifikujeme čp.531 jako dům se žlutým štítem, první v této ulici po levé straně. Z jihu těsně přiléhající trojúhelníček zeleně je pak onou zmiňovanou zahradou. Uvedená „cesta k Otročínu“ je dnes známa jako Myslivecká ulice.

«oOo»

Revoluční - kasárna

http://goo.gl/YUoKp9http://goo.gl/3DMih2
                   obr.748                                             obr.749

Zřejmě počátkem 20.století bloudilo laskavé oko příslušných c.k. orgánů po mapě „Westböhmen“ , v důsledku čehož bylo rozhodnuto umístit do města Stříbra stálou vojenskou posádku. A jelikož řádná armáda nepobývá v mírových dobách trvale ve stanech, bylo třeba vystavět i řádná kasárna. Levý snímek zde zachycuje kasárenské objekty ve fázi výstavby. Vpravo pak již máme hlavní budovu v konečné podobě, pouze v popředí probíhají jakési zemní práce. Jak bylo řečeno již v kapitole „Náměstí“, do zbrusu nových kasáren se 7.září 1906 nastěhovala, pod velením rytmistra Paula von Glasenapp, 2.eskadrona c.k. dragounského regimentu č.13 Evžena Savojského. Podle slov pana rytmistra, prý v průběhu jemu udělené osobní audience, projevil stařičký mocnář živý zájem o královské město Stříbro a vyslovil své uspokojení nad tím, že bylo přijato do rodiny posádkových měst. Své uspokojení projevila onoho zářijového dne i stříbrská městská rada, pročež zajistila eskadroně večeři a několik sudů piva. Pamětnické spisky nostalgicky vzpomínají, kterak se od onoho dne každý večer nesl nad Stříbrem zvuk trubky, ohlašující večerku. Jeho podmanivé kouzlo a přitažlivost údajně oslovovaly zejména srdce místních panen, dívek a žen, což bylo jedním z průvodních projevů jejich mimořádné náklonnosti k „Červeným kalhotám“ - jak byli dragouni podle typické součásti uniforem nazýváni. 
(Celý odstavec je volnou citací ze „Stadt Mies in alten Ansichten“- str. 89, 90.)


http://goo.gl/jy56dyhttp://goo.gl/NnPRmr
                  obr.750                                          obr.751 (15.4.2009)

Výstavbou „jízdeckých kasáren“ (jak je pány Kamperem – Wirthem tento objekt nazván) získalo město Stříbro další významnou budovu, jejíž existenci nepopírají ještě ani plány města z doby po roce 1945. Dokonce je na nich popisem zřetelně označeno „Kasárny děl. oddílu“. Je tedy úsměvným výplodem pozůstatků špionománie, pokud plán města, zpracovaný a vydaný n.p. Geodézie Plzeň v roce 1987, se záhlavím:„Pro vnitřní potřebu státních orgánů a socialistických organizací“, v příslušných místech jaksi…mlčí a bílou plochou se snaží případnému vyzvědači namluvit, že: Hic sunt Leones. Uvolnění po roce 1989 rozvázalo ruce pánům kartografům, takže jejich práce již nepodléhala žádným omezením. Dalším důsledkem politických zemětřesení té doby byla i radikální reorganizace československé (od rozdělení republiky pak již jen české) armády. Ta shledala dřívější „jezdecká kasárna“ jako nepotřebná a převedla jejich vlastnictví na samotné město Stříbro. Následovaly tudíž rozsáhlé rekonstrukční práce, ukončené přibližně na přelomu měsíce srpna a září v roce 1996. V březnu 1997 se do zrenovovaného objektu nastěhovala Zvláštní škola, jejíž adresně určujícím kódem je tak čp. 1434 (v dřívějších dobách neměla budova číslo popisné přiděleno). Přesto je stále u starších občanů v podvědomí s daným místem spjato pojmenování „Dělostřelecká kasárna“, přestože přibližně od šedesátých let (20.stol.) již objekt užívaly vojenské útvary zcela jiných odborností . Přiložený černobílý snímek však ještě zřetelně demonstruje přítomnost vojska, za jehož patronku bývá považována svatá Barbora – tedy dělostřelců. Z vyobrazení lze rámcově vymezit, že se nacházíme v dobách první republiky. Odborníci nám dokonce promptně určili i typ výzbroje (viz dále). Pro porovnání s následujícím historickým fotodokumentem možno doporučit věnovat zvláštní pozornost vstupní bráně do kasárenského nádvoří.


http://goo.gl/KwpYpAhttp://goo.gl/zaCm96
                obr.752 (7.4.1919)                                obr.753 (15.4.2009)

Doopravdy unikátním záběrem obohacuje historii stříbrských „dějin válečnictva“ snímek ze sbírky pana Petra Starka. Za zcela vyčerpávající odborný výklad k zažloutlé fotografii považujeme vyjádření pana Bednára, které si dovolujeme zde i citovat.
„Na obrázku jsou příslušníci náhradní baterie 201. pluku horského dělostřelectva. Náhradní baterie tohoto pluku pobývala ve Stříbře od února roku 1919 do července 1920. 201. pluk horského dělostřelectva vznikl z dřívějšího pluku horského dělostřelectva č. 8 bývalé c.k. armády- proto mají dělostřelci již vzniklé ČSR na fotografii ještě označení 8. horského pluku a rakouské uniformy. 8. pluk horského dělostřelectva sídlil do r. 1914 v Brixenu v severovýchodní Itálii a tvořilo jej 60% vojáků české národnosti. 201. horský dělostřelecký pluk existoval krátce v posádce Praha - Motol. V rámci unifikace armády ČSR ( to již byl ve Stříbře a jeho okolí) mu bylo přiděleno číslo 205, v roce 1925 byl pluk v rámci další reorganizace zrušen. Na fotografii je škodovacký 7,5 cm horský kanon vz. 15, který byl ve výzbroji čs. armády ještě v roce 1938.“
Dle vyjádření jiného odborníka, p Frančíka, se v případě uvedené zbraně jednalo o velice zdařilou konstrukci, jejíž další vývojové varianty významně proslavily čs. zbrojní průmysl, jmenovitě pak plzeňskou Škodovku. Jestliže historický snímek nese na štítě kanonu nápis: „Čs. hors. dělostř, pluk č.8. Stříbro. 7.4.1919“, náš konfrontační záběr je datován 15.dubnem 2009. Ač je to téměř k nevíře, zachycuje přibližně tatáž místa, která zachytil dávný „báječný muž s fotoaparátem“ v dubnovém dni roku 1919. Dnes, bohužel, chybí ona typická kasárenská brána. A právě zde nám přijde vhod podrobnější studie černobílého pohledu z předchozí stránky. Celkem spolehlivě pak určíme místo, které dalo vzniknout roztomilému „Zátiší s kanonem“.


http://goo.gl/yyfqyf                              http://goo.gl/UOhqvz
                   obr.754 (5.6.1915)                                obr.755 (15.4.2009)

Černobíle pózující skupinku doprovází popis: „Před kasárny 5.6.1915 ve Stříbře. Polapení dvou uprchlých ruských zajatců ze zajateckého tábora v Plané.“ Kam hodlali oni dva „kluci slovanský“ uprci…není zcela jasno. Zřejmě stav ducha, známý jako „Heimweh“, je sice v Plané nasměroval na správnou světovou stranu, ale uvážíme-li tu dálku…a cestou číhající houfy putimských strážmistrů Flanderků…? To 15. dubna roku 2009…na tomtéž místě – pusto. Nikdo nikam neprchá a uniformovaní „kluci slovanský“ jsou, zaplať Pán Bůh, kdesi v té dálce.


http://goo.gl/eBTgbPhttp://goo.gl/dvTTox
            obr.756 (před 10.1938)                                  obr.757 (7.4.2009)

Sevřené šiky, tasené šavle – asi nějaká vojenská sláva. Jestli výročí vzniku republiky, nebo - že by den dělostřelectva (pokud takový svátek první republika znala)? Za jisté je prozatím možno považovat snad pouze to, že se rozhodně nejedná o oslavu narozenin populárního Vladimíra Iljiče. Jelikož zde zřetelně identifikujeme defilující útvar předmnichovské československé armády, můžeme, jako laici, pouze konstatovat: před říjnem 1938. Možná by i tentokrát pomohl zasvěcený posudek odborníků. Pokud by tehdy velící důstojník nezavelel: „Útvare, vpravo zatočit“ (doleva by to už v daném místě nebylo možno), vypochodovalo by vojsko záhy jihozápadní branou přímo na tehdejší Techlowitzerstrasse – dnes ulici Revoluční. A právě ona zmíněná jihozápadní brána se jako jediná zachovala až do současnosti, a to ve stavu v jakém ji zachytil snímek ze 7. dubna roku 2009.


http://goo.gl/AOaIoJhttp://goo.gl/PXbLJ6
                  obr.758                                               obr.759

U dalších dvou snímků se prozatím opět musíme spokojit s časovým rozmezím „první republika“. Prostorová orientace je zde ale celkem snadná, neboť obě sekvence byly evidentně pořízeny z oken hlavní kasárenské budovy. Při podrobnějším studiu prezentovaných záběrů se nenechme zmást podobou výstrojní součástky nastoupených vojáků, známou všeobecně pod názvem „přilba“. Typ, zde vyobrazený, totiž silně připomíná přilby povědomé z válečných dokumentů zachycujících udatnou Wehrmacht, „vítězící na všech frontách pro Evropu“. Přesto můžeme s jistotou tvrdit, že oba přiložené snímky vznikly za asistence armády československé. Není totiž všeobecně známo, že v počátcích své existence těžila naše ozbrojená moc z potenciálu vojenských skladů bývalého Rakousko-Uherska, které zjevně oplývaly velehorami ocelových „kastrólů“ ( a pokud i to bylo málo, dokonce se údajně ještě dokupovaly v Německu). Mezi pozdějšími příslušníky chrabré Československé lidové armády byl tento druh kovové pokrývky hlavy důvěrně zván „blembák“ (a to bez ohledu na typ, či historickou vazbu).
Takže ještě jednou: nenecháme se svést podobností „blembáků“ na fotografii a vezmeme jako fakt, že objektiv fotoaparátu zachytil dělostřelecký útvar armády československé. Což ale nijak výrazně nezužuje rozmezí datování, neboť i po zavedení nového vzoru čs. přileb (typu „kotlík“) používalo právě dělostřelectvo ještě nějakou dobu (a asi jako poslední) starý typ vyvolávající v některých generacích smíšené pocity a reminiscence.

«oOo»

Revoluční - "Elektrárny"

http://goo.gl/AL6eObhttp://goo.gl/e8LryS
                   obr.774                                          obr.775 (16.4.2009)

Revoluční čp.712 – v lidové místopisné mluvě známo jako „Elektrárny“. Publikace „Stříbro do roku 2000“ k řečenému objektu podotýká: „ 4. – 8.11.1930. Na Těchlovické (dnes Revoluční) ulici byla zahájena výstavba budovy Elektrikářského svazu, ukončená začátkem dubna a daná do provozu 1.8.1931.“ Pravděpodobně z předválečné doby pochází i náš černobílý snímek. Dopolední hodiny dne 16.dubna 2009 ukazují tatáž místa v barvě.

«oOo»

Revoluční - čp. 985-986

http://goo.gl/1xt6VFhttp://goo.gl/e25og1
                    obr.776                                          obr.777 (19.4.2009)

A znovu sáhneme po neocenitelném kalendáriu „Stříbro do roku 2000“. Na straně 125 se tam k položce „Březen 1968“ uvádí: „Byla otevřena nová mlékárna, pro jejíž zaměstnance byla zároveň zahájena výstavba 12 bytových jednotek u silnice na Planou.“ Zmíněné bytové jednotky se vměstnaly do jakéhosi „dvojpaneláčku“. Z našeho pohledu, pravé části přidělila obec popisné číslo 985, levé pak 986. Datový údaj k černobílému vyobrazení bohužel chybí, v barvě pak máme vyvedeno odpoledne 19.dubna 2009.

«oOo»

Revoluční - "výpočetní středisko"

http://goo.gl/8UJnXJhttp://goo.gl/sBx31L
                   obr.778 (1971)                                       obr.779

Jen menší proluka odděluje výše popisované bytovky od budovy bývalého Výpočetního střediska Státních statků Tachov (oficiální název se v průběhu let několikrát měnil). Jeho hrubá stavba byla dokončena v roce 1971 (viz vlevo), provozy se do budovy nastěhovaly v květnu 1972. V tu dobu také již byl instalován střední, plně tranzistorový počítač československé výroby ZPA 600, k jehož uvedení do plného provozu pak došlo v měsíci říjnu téhož roku. Převratné události roku 1989 přinesly v bývalých státech „tábora míru“ převrat i do výpočetní techniky. Mimo jiné to znamenalo masivní nástup malých kancelářských počítačů, v důsledku čehož se gigantická a drahá sálová počítačová monstra (konkrétně v tomto případě již třetí v pořadí) ukázala býti zcela zbytečnými. Zbytečnou se tak stala i existence podniků typu stříbrské zemědělské „počítačky“. Její provoz byl tudíž postupně utlumován, až nastal definitivní a neodvolatelný konec. Budova byla ještě po nějaký čas užívána různými podnikatelskými i nepodnikatelskými subjekty, realizována byla i částečná přestavba interiérů. V současnosti je však zcela opuštěná, oživována jen občasnými návštěvami vandalů či jiných pochybných existencí.

«oOo»

Revoluční - kaplička

http://goo.gl/sj6JQO                                               http://goo.gl/6qxJhi
                     obr.780                                            obr.781 (16.4 2009)

Malebnou stříšku nad portálem, stráženou dvojicí vzrostlých stromů, bychom kdysi nalezli na konci města, mezi rybníky pod výpadovkou na Planou. Podlehla nezájmu, neřku-li nekulturnosti, kompetentních míst, kterýžto faktor v kombinaci s ničitelskými sklony části populace (napříč věkovými kategoriemi) ukazuje se býti vždy kombinací vražednou. Nejinak tomu bylo i v případě této kapličky. Prameny ji zmiňují jako Rybniční kapli (případně kapli U rybníka), lidově pak prý byla zvána i kapličkou Těchlovickou. Stavbička ta vyrostla na místě shořelé lípy, jejíž kmen nesl obraz Panny Marie. Vysvěcení nové kaple proběhlo 28.9.1887, přičemž hlavním objektem uctívání zde byl obraz Madony od ak. malíře Antona Depauli. V r.1930 byla kaplička opravena na vlastní náklady tehdejšího ředitele stříbrské měšťanské školy. Dobu zániku určit přesně nedovedu. Snad konec let šedesátých „osvíceného“ století dvacátého. Dle vzpomínky anonymní pamětnice existovala kaplička ještě v r.1966. Barevně máme alespoň přibližně, leč ze zcela jiného úhlu, zmapována místa, kde možná ještě občas může narazit rýč či motyka na zbytek základů bývalého kultovního přístřešku.

«oOo»

Revoluční - mlékárna

http://goo.gl/9AR3fQhttp://goo.gl/DOPDwu
             obr.782 (srpen 1956)                                   obr.783 (8.9 2008)

Pramenů ke vzniku stříbrské mlékárny se nám doposud bohužel do rukou dostalo nulové množství. Snad lze k tomuto podniku vztáhnout informaci z proslulého kalendária „Stříbro do roku 2000“. Ta k datu 13.7.1939 vztahuje založení mlékařského družstva, vykupujícího mléko z okresů Stříbro, Stod a Tachov. Ani archivní snímek není zrovna nějak rozmáchle upovídaný. Jeho popiska pouze stručně sděluje: „Celkový pohled na Mlékařské závody ve Stříbře - srpen 1956.“ Vzhledem k rozsáhlé rekonstrukci, v souvislosti se zaváděním nové technologie, došlo v celém areálu k tak zásadním změnám, že z původních objektů zůstala zachována jen administrativní budova, která se ovšem rovněž nevyhnula celkové rekonstrukci (zde v porovnání se stavem ze dne 8.září roku 2008). Dnes v ní sídlí firma Ehrmann.


http://goo.gl/yOZA1Mhttp://goo.gl/RFMM4I
             obr.784 (do 30.9.1965)                                obr.785 (22.4.2009)

Rovněž další komentář je celkem lakonický: „Mlékárna ve Stříbře, stav do 30.9.1965“. I my se tedy omezíme na strohé: „ 22.duben 2009 - modernizovaný příjem v části mlékárny zabývající se výrobou sušené syrovátky (Euroserum)“. Pro určité informační oživení alespoň vyberme z kalendária zmínku o výstavbě nové mlékárny v roce 1965, jejímž nosným výrobním programem měla být výroba sušeného mléka, přičemž za termín ukončení stavebních prací byl stanoven podzim 1966. Kalendárium pak následně uvádí u data 10.8.1968 zahájení výroby krmné směsi Biosan, v roce 1972 pak zrušení dovozu másla do Stříbra v důsledku dostatečné výroby tohoto produktu v místní mlékárně. Snad ještě malá poznámka na okraj. Levý snímek si laskavý čtenář snadno ztotožní s obsahem předchozí stránky. Pravý záběr je směrován do zcela jiných míst areálu (na severozápad) kde se nacházejí výrobní prostory již výše jmenované firmy Euroserum – výroba sušené syrovátky , přičemž se ale stále pohybujeme na území bývalé mlékárny.

«oOo»