Ulice‎ > ‎

Na Příkopech

  Na Příkopech - projdeme-li Ruskou ulicí, ocitneme se po průchodu Koubkouvou brankou na křižovatce tří ulic. Za zády máme zmíněnou Ruskou, vlevo ulici U Červené lávky, na kterou ve směru doprava navazuje ulice Na Příkopech. Tato se dále vine podél břehu řeky pod zbytky městských hradeb a končí u starého mostu, kde tvoří křižovatku se starou Plzeňskou a Sokolskou.





Na Příkopech - celkový pohled

http://goo.gl/W1sulzhttp://goo.gl/8D5HWE
               obr.477                                          obr.478 (60.léta 20.st.)

Zamyšlení hodna je skutečnost, která nám vyplyne z konfrontace starých snímků se současnými. Dnešní krajina je daleko více bohatá na stromy, keře a zalesnění. (Námět pro ekologickou studii.) Důsledkem uvedeného stavu je pak nemožnost pořízení srovnávacích záběrů – takže i v dalších případech si budeme muset vypomáhat snímky poněkud volnější pohledové orientace a i časového zařazení.. Obrázek vlevo již svým tónováním napovídá, že máme co do činění se skutečnou fotografickou „babičkou“. Jediným záchytným bodem pro přibližné datování tu máme neexistenci tzv. „Velkých schodů“, z čehož lze vyvodit pouze závěr: - před koncem 19.století. Právě probíranou ulici Na Příkopech zde máme vyvedenou v plné kráse té doby. Pro zajímavost dodejme, že adresář z r.1912 uvádí tuto lokalitu pod německým názvem „Pschikoppen“. Krásný to příklad soužití dvou řečí odlišných jazykových skupin na základě žijícího historického povědomí.
Napravo máme pohlednici rámcově řazenou do let šedesátých, tentokrát již století dvacátého. Takže – kliknutím na příslušný obrázek tento zvětšíme a pak si již můžeme vychutnat procházku ulicemi našeho města v dobách minulých.


http://goo.gl/DZgvPRhttp://goo.gl/8KH87p
                 obr.479 (1928-33)                                obr.1234 (po 1945)

Jak jsme již konstatovali v jedné z předešlých kapitol, je prostor za vnějším (východním) portálem Koubkovy branky místem kde se stýká ulice U Červené lávky s ulicí Na Příkopech. Nejlépe nám k počátečnímu průzkumu dané lokality poslouží dálkové pohledy zabírající město od východu. V nahnědlém tónu obhlížíme ona zákoutí v časovém rozmezí definovaném jako: „po r. 1928 - před dubnem 1933.“ Černobílý snímek pak možno řadit do éry prvních let poválečných.
Porovnáním obou panoramat v celku nezjistíme nijaké zásadní změny. Plocha mezi ulicí Na Příkopech a korytem řeky Mže je v obou případech použitelná jako hřiště, samotná ulice Na Příkopech vykazuje na svém vzdálenějším (západním) konci příčně situovanou stavbičku, která z ní činí ulici slepou. Oproti prvorepublikovým časům ale přece jen přibylo několik vilek nad viniční strání, včetně čp.848 v ulici Hornické, někdy staršími spoluobčany nazývaného „Gestapo.“ Na druhou stranu, při podrobnějším průzkumu, zjistíme vznikající mezeru v sousedství dnešní restaurace „Rotunda“ (čp.39 ul. Jiřího z Poděbrad). Celkově však můžeme v oblasti demolic, ale asi i celkového stavebního ruchu, konstatovat klid zbraní.

http://goo.gl/ngX4HPhttp://goo.gl/8KH87p
                obr.479                                             obr.480 (po 1950)

Zimní scenérie ale v detailech již dává tušit běh věcí budoucích.. Nenápadně zmizely další dva, tři domky a osud dalších začíná být nejistý. Město Stříbro totiž čeká několik, poměrně významných, stavebních akcí. Jednou z nich je i vybudování čistírny odpadních vod (dále jen ČOV). A právě počáteční fáze její výstavby zachycuje náš druhý záběr. Bohužel se nám doposud nepodařilo spolehlivě určit významná data, vztahující se k realizaci tohoto projektu. Stavební dokumentace není k nalezení a sami přímí účastníci, povětšinou působící tehdy na postech stavebních dělníků, se ve svých vzpomínkách leckdy silně rozcházejí. Vezmeme tedy zavděk i nepříliš konkretizující útržkovité zprávičky. Tak např. zápis z jednání rady MNV dne 24.února 1953 obsahuje letmou zmínku:„v souvislosti s počínající stavbou čističky,“ a následně pak i kusá poznámka v pracovním deníku ředitele stříbrského muzea uvádí v září 1953: „Prohlídka staveniště čističky.“
Na druhou stranu pak ještě v roce 1959 projednává rada stříbrského MNV stížnosti občanů na zvýšenou prašnost, související s výstavbou ČOV. A obrátíme-li se konečně i k  městské kronice, nalezneme zápis: „1957-1958 byla dokončena výstavba čistírny vody ve Stříbře u Koubkovy branky na Příkopech. Byla vybudována celkem 36 kalných polí na bývalém dětském hříšti.“ (doslovný citát.) Tady prozatím naše vědomosti končí. Ukázkový příklad toho, jak časový odstup dokáže zamlžit fakta z minulosti – v tomto případě zase nijak až vzdálené.

«oOo»

Na Příkopech - čistička

http://goo.gl/7AlN98http://goo.gl/Hy1F18
                obr.479                                             obr.791 (3.4.2009)

Za dalšími snímky jsme již sestoupili z výšin návrší nad řekou abychom navázali na poslední stránku procházky ulicí U Červené lávky. Funkci propojujícího prvku tady zřetelně hraje právě areál čistírny odpadních vod. K popisu zde přiložených fotografií nám poslouží opět ono stručné: „Provozní budova.“ Obrázek vlevo nemáme přesně datován, dle stavu rozpracovanosti si jej tudíž musíme zařadit sami do již tak nejistého časového rámce výstavby ČOV. Zato barevné vyobrazení konkretizuje údaj 3.dubna 2009.
Oproti záběrům, použitým v kapitole ulice U Červené lávky, nahlížíme zde řečenou „Provozní budovu“ od západu, tudíž již bezpečně z ulice Na příkopech. Po prostudování těchto dvou snímků provedeme pořadový cvik - obrat, známý jako „čelem vzad“ a věnujeme na následující stránce pozornost lokalitě jejíž severní hranici tvoří právě domky v ulici Na Příkopech, z jihu je pak vymezena vodami řeky Mže. Nejdříve ale ještě dokončení právě probrané ČOV. Mezi lidem se uvedenému průmyslovému komplexu začalo od samého začátku zkratkovitě říkat „čistička.“

http://goo.gl/1iK2flhttp://goo.gl/ikj1gC
                  obr.794                                         obr.795 (12.1.2011)

Levý snímek vznikl pravděpodobně v době výstavby čistírenského areálu a zachycuje výstavbu toho, co pozdější kronikář označil jako „36 kalných polí na bývalém dětském hříšti.“ Odborníkem jsme byli poučeni, že správný název daného technologického zařízení zní: „kalová pole.“ Na vzdálenějším konci tohoto záběru pak dnes nalezneme skladovací plochu, ještě dál pak bývalou elektrárnu (Heizmannův mlýn) - dnes jedno z provozních středisek společnosti „Vodárny a kanalizace Karlovy Vary a.s..“
Moderní technologie a zároveň i zvyšující se potřeby města si vynutily další rozšíření a zvýšení kapacity stříbrské ČOV. V místech, která se nám na černobílém záběru jeví jako bližší, se koncem roku 2010 znovu zahryzla rypadla do země aby v krátkém čase vyhloubila impozantní stavební jámu (viz foto z 12. ledna 2011). V budoucnu zde budou umístěny kruhové dosazovací nádrže o průměru 15 m. Oběma těmito záběry skutečně nahlížíme do míst, jejichž podobu nám dokládají následující čtyři historické černobílé pohlednice. Pouze s tím rozdílem, že prvorepublikový dokumentarista zamířil svůj fotopřístroj opačným směrem, čili tzv. Heizmannův mlýn měl za zády.


http://goo.gl/Lp5Jpmhttp://goo.gl/xBkJty
obr.1235 (15.1.2011)                                            obr.790 (asi 20.léta)

Výše zmíněného 12. ledna však nikdo netušil běh dějů budoucích. Nastalá obleva zvedla hladinu Mže na úroveň 3. povodňového stupně, což nevydržela vrstva zeminy, oddělující samotný výkop od říčního koryta. Ze zmíněné stavební jámy se tak stalo kalné jezero (viz foto z 15. ledna 2011). . Vraťme se ale ještě ke kronice a uvedeným „36 kalným polím“ Zbývá tu totiž ještě dovětek: „na bývalém dětském hříšti.“ Do jaké míry je na místě považovat ono sportoviště za hřiště dětské nechť posoudí z dalšího čtenář sám. Na začátek si však objasněme některé návaznosti. Ještě v poválečných dobách bychom na uvedených parcelách skutečně nalezli plochu kterou bylo lze označit za hřiště. Léta padesátá století dvacátého však sport z těchto končin nekompromisně vykázala. Jednak ve Stříbře existovala i jiná vhodná místa, kde mohl pohybumilovný občan „řádně potýrati tělo“- a navíc vyvstala potřeba nějakým vhodným způsobem zpacifikovat „fujtajbl“, odborně nazývaný splaškovými vodami. Na místě dřívějšího zákoutí, kde plíce nasávaly plnými doušky vlahý čistý vzduch, tak vznikla oblast, kde plíce mimovolně raději rezignovaly na jakékoli okysličovací procesy. Pojďme tedy pietně podniknout exkurzi do sportovního a tělocvičného dění ve městě Stříbře v dobách první republiky*. Na této stránce přiložené historické foto zaznamenává dřevěnou boudu, zvýšené ohrazení a zřejmě i spolupracující strojní vybavení - pravděpodobně z výzbroje místního hasičského sboru.

«oOo»

Na Příkopech - "Sportplatz"

http://goo.gl/aqf30Nhttp://goo.gl/hSD6Vm
             obr.792 (asi 20.léta)                                obr.793 (asi 20.léta)

Prozatím v blíže neurčené době pak došlo k rozhodující akci, jejímž cílem evidentně bylo další povznesení úrovně celého areálu, tou dobou nepochybně již trvale sloužícího vylepšení tělesné zdatnosti stříbrské veřejnosti. Oba snímky sice působí snad až jako propagandistické záběry ze staveb mládeže v dobách první pětiletky. Na druhou stranu však ukazují, že brigádnické nadšení není výmyslem teprve gottwaldovských dob. (Tím v žádném případě, ani vzdáleně, nehodlám jakkoli zlehčovat pracovitost a fortel lidí, dobrovolně a nezištně dávajících svůj um a síly do služeb dobré věci. Naopak - hluboce si jich vážím. Zvláště když zkušenost jednoznačně hovoří o do nebe volajícím neocenění a společenském zneuznání rukou umazaných od práce.) Na levém snímku nadšení přímo čiší z tváří nastupující pracovní úderné skupiny. Plni entuziazmu a většinou i pracovně, se tváří i ti „co stojí na chodníku“ („… a tudíž nebudují republiku“ – viz heslo prvomájových průvodů). Máme zde tedy nejspíš zachycenu první fázi akce „Za hřiště krásnější“. V popředí se podle všeho nalézá ona dřevěná bouda v rozebraném stavu – čili ještě zdaleka nejsme ve finále. Druhá sekvence pak připomíná mraveniště, plné pracovitých mravenečků. V danou chvíli již dřevěná bouda znovu stojí, tentokrát však ne v průčelí, ale nalevo vzadu. Dle značení na rubové straně uvedených pohlednic lze soudit, že zde prezentované tři fotoreportáže vznikly v průběhu dvacátých let (20.stol.), některé náznaky by snad ukazovaly až na druhou polovinu zmíněné dekády.
Pozn.: Snímky tělovýchovných brigádníků používáme s laskavým svolením p.Starka, z jehož archivu také i pocházejí.

http://goo.gl/DioexChttp://goo.gl/Wdr71W
              obr.483 (5.7.1920)                                obr.484 (22.8.2008)

Ačkoli dostupné fotografie z počátků 20.století sice již v tomto prostoru zaznamenávají oplocení, ale ještě nijak nenaznačují, že by se zde pořádaly nějaké „hry bez hranic.“ Některé prameny kladou vznik zdejšího hřiště do meziválečného období. Mělo být určeno výhradně pro potřeby stříbrských škol, tj. obecné, měšťanské, gymnázia a učitelského ústavu. K oficiálnímu uznání předestřeného stavu sice došlo až 30.1.1925, ale ve skutečnosti tuto louku využívaly místní školy již dříve, neboť gymnázium obdrželo užívací právo na uvedenou plochu již 5.12.1890 a dle určitých pravidel ji zpřístupňovalo i ostatním školám. Fotograficky ale až teprve dokument z 5.června 1920 (viz obrázek vlevo) přistihuje cvičence „in flagranti“. Podle popisu by se mělo jednat o „Závody ve cvičení středoškoláků_5.6.1920“. Tou dobou se ale jeví zázemí řečeného „Sportplatzu“ poněkud chudé.. Jak však víme z předchozích stránek, situace spěla k lepšímu.
Zároveň ovšem i máme povědomí o kauze „čistička“, která zásadním způsobem změnila využití této pobřežní louky. Barevné foto přibližuje stav oněch míst ke dni 22.srpna 2008. Donedávna bychom zde stále nalezli již neužívaná kalová pole čistírny odpadních vod a skladovací ohradu vodárenské společnosti. Koncem roku 2010 pak započaly práce na zrušení bývalých vyhnívacích nádrží (viz výše).

«oOo»

Na Příkopech - velká voda

http://goo.gl/O4yw1Whttp://goo.gl/SLZdJ9
                   obr.481                                       obr.482 (únor 1909)

Ulice Na Příkopech, jak je zachycena na pohlednici, ofrankované známkou s bustou Františka Josefa I. Jelikož poštovní razítko není dostatečně čitelné, nezbývá, nežli v otázce přibližného časového zařazení vycházet z dobrozdání odborníka, podle kterého platnost uvedené známky končila v r.1908 – snímek tedy musel být pořízen někdy před datem končící platnosti oné „busty“.
Klid a mír, rozprostřené textilie nasávají sluneční paprsky a s nimi i příjemnou vůni vyběleného prádla. Ostatně ve vzpomínkové literatuře je tato louka zvána „Bleichwiese“, tedy louka ku bělení prádla - bělidlo. A stejně jako na Starém Bělidle z Babičky Boženy Němcové, i zde panuje pohoda. Nic nenasvědčuje tomu, že se „Stará řeka“ (jak je Mže mezi vodáky zvána) také dovede pořádně rozparádit. 5.února 1909 se však údolí v okolí Stříbra „změnilo v jedno obrovské jezero“ (jak praví Kalendárium 2000) a idylka byla ta tam. Město Stříbro by toho dne mělo všechny předpoklady k navázání družebních styků s italskými Benátkami.
*Pozn.: Povodeň 1909 též viz kapitola „Starý most a okolí.“


http://goo.gl/qnO4vQhttp://goo.gl/RavHTI
              obr.1236 (asi 1910)                                 obr.1237 (1.2.1982)

Pohlednice vlevo prošla stříbrskou poštou v roce 1910, tedy v časech, kdy již vody opadly. V popředí na ní figuruje dům čp.534, který v budoucnosti čeká úděl, státi se i hrdinou snímků dalších. Příkladně konkrétně záběru z 1.února 1982 (viz obr. vpravo), kdy se nám opět jaksi nepodařilo poručit matce přírodě. A to navzdory četným usnesením, poučením z krizových vývojů, rezolucím a konferencím všeho druhu. Pro upřesnění dodejme, že důvodem vzedmutí hladiny řeky tehdy byly kry, které se u Červené lávky nahromadily při prvním odchodu ledů. Zde si přičiňme malou poznámku k historii místopisných názvů v našem městě. Až do uskutečnění zásadních dispozičních změn budovy čp.333 a na ní navazující parcely, totiž také na úrovni čp.534 ulice Na Příkopech slepě končila. Onen převratný obrat nastal teprve v roce 1982. Samotný název ulice „Na Příkopech“ bude zřejmě posvěcen věky, neboť Adress Buch z roku 1912 klade do těchže míst ulici „Am Pschikoppen“. Dojemná to ukázka soužití dvou řečí z rozdílných jazykových skupin, možná i vypovídající o úrovni soužití v širších historických souvislostech. Plánek cca z dvacátých let (20.stol.) i seznam adres z roku 1938 již však tuto komunikační tepnu vidí coby „Uferzeile“, což snad lze přeložit jako „Pobřežní ulice“, zatímco adresář z roku 1928 řeší otázku doručování poštovních zásilek do těchto končin mnohoznačným „Neustat“ (Nové město).


http://goo.gl/84HKGahttp://goo.gl/7ygG1p
              obr.1238 (1985)                                        obr.1239 (2001)

Reportážně zachycený pracovní proces nám pan Kronďák opatřil komentářem „Bagrování odtoku z výtokového kanálu roku 1985.“ Tímto si zároveň panu Kronďákovi dovolujeme poděkovat za zpřístupnění a popis sbírky exkluzivních archivních snímků, vztahujících se jak k čistírně odpadních vod, tak k samotnému objektu čp. 333.
Pro porovnání pak nepracovně vzpomeneme posledního dne roku 2001, kdy se, vzhledem k uvedenému datu a blížící hodině půlnoční, mysl většiny občanů zaobírala zcela jinými problémy nežli je bagrování nějakých odtoků.

«oOo»

Na Příkopech - "Elektrárna"

http://goo.gl/JPMc6mhttp://goo.gl/YwaOxb
                obr.1240 (1893)                                     obr.1241 (1904-05)

http://goo.gl/Zv5W5yhttp://goo.gl/1MM9yM
             obr.485 (1904-1909)                                  obr.486 (5.2.1909)

Konečně jsme se tedy dopracovali ke druhému významnému bodu ulice Na Příkopech. Tím je čp.333 – dnes sídlo vodárenské společnosti. Dá se říci, že historie tohoto objektu je úzce spjata s historií celého města. Tak na příklad „Kalendárium 2000“ udává k roku 1342: „Také se dovídáme o dřevěném mostě přes řeku a o Ulrichově mlýně, který patřil pražským křížovníkům a ležel u mostu pod Novým městem..“ Tentýž zdroj pak na následující straně informuje „1374 Na stříbrském předměstí stál mlýn patřící minoritskému klášteru. Není jisté, zda šlo o pozdější Panský nebo Heinzmannův mlýn.“ Watzkova kronika zmiňuje k roku 1738 majitele „der deutschen Mühle unter der Brücke“ jistého Johanna Harlaße. Jiný pramen dospěl až ku konci století devatenáctého, kdy v roce 1897 měl Ulrichův mlýn (dříve též Haralassův, či též Německý mlýn) vyhořet, načež jej vzápětí (roku 1899) kupuje kladrubský mlynář Johann Heimzann a začíná s kompletní přestavbou. „Kalendárium 2000“ pak dodává: „1904 V říčním údolí byla u Heinzmannova (dříve Harlassova) mlýna zřízena elektrárna…“ V poválečných létech snad byla elektrárna ještě nějaký čas v činnosti. Po oficiálním ukončení provozu však kupodivu strojní zařízení zůstalo zachováno a dle některých sdělení by nečinilo problémy jej znovu uvést v chod. Údajně byl totiž tento zdroj elektrické energie zařazen k tzv. mobilizačním rezervám.
Obrázek vlevo zachycuje podobu mlýna v roce 1893. Oproti tomu nažloutlá pohlednice s panoramatem města (viz obr. vpravo) sice prošla poštou 15.XI.1906., přesto si můžeme troufnout datově omezit její vznik na období mezi podzimem 1904 a červencem 1905. 21. prosince 1904 totiž firma Heinzmann vyzkoušela funkčnost právě nainstalovaných rozvodů a osvětlovacích těles veřejného osvětlení, o dva dny později, 23. prosince, pak byla celá soustava uvedena do trvalého provozu. Foto vlevo dole lze zařadit do období mezi léty 1904 – 1909. Vpravo pak máme situaci Heinzmannovy elektrárny dne 5.února 1909. Jak vidno, jedná se v tomto případě o skutečnou vodní elektrárnu. Doslova a do písmene.


http://goo.gl/eA5pRzhttp://goo.gl/IQZbeo
             obr.1242 (asi 1907)                                 obr.1243 (29.12.2006)

Pohlednice vlevo je opatřena poštovním razítkem z 16.10.1907. Tou dobou již byla elektrárna vybavena parním strojem (a tedy i komínem), neboť počáteční jednoroční provoz ukázal značné kolísání v možnostech využití vodní síly jako jediného zdroje pohonu tamních generátorů. V červenci 1905 tudíž kompletně přeorganizovala celou technologii elektrárny, nainstalovala tři dynama 220V a akumulátorový blok. Tím byla zajištěna rovnoměrná dodávka elektrického proudu do místní sítě. V roce 1927 pak začala elektrárna do sítě dodávat trojfázový střídavý proud..(Snímek v barvě je datován 29. prosincem 2006.) Ještě by snad bylo vhodno, navázat textem na předchozí popis proměn, kterými vodní dílo pod starým mostem prošlo. V souvislosti s modernizací (technologie válcových mlýnů, pohon parním strojem), či dokonce přeměnou mlýnů na vodní elektrárny (instalace turbin) používá němčina termín „Kunstmühle“. Objevuje se i na fotografiích mlýna Heizmannova. Čeština zřejmě nepovažovala za nutné vytvořit vlastní, tomuto mnohoznačnému výrazu odpovídající „terminus technicus“, který by doslovně poněkud kostrbatě překládala jako „umělý mlýn.“ Naše mateřština šla naopak cestou přesně vymezující danou záležitost – tedy např.: parní mlýn, elektrárna, válcový mlýn apod. Buď jak buď, rozhodně nelze použít zavádějícího výrazu „umělecký mlýn.“ A to ani v případě, že by paní mlynářka ve volných chvílích brala do rukou štětce s malířskou paletou a za doprovodu violy d‘ amour v rukou pana otce a zpěvu operních árií pracovala na monumentálních plátnech „Mlynářské epopeje.“ Slovo „Kunstmühle“ se tudíž jednoznačně týká technického vybavení příslušného provozu. Dokonce takový „Kunstmühle“ nemusí ani stát poblíž nějakého vodního toku. Může být na kopci, poháněn parním strojem, nebo elektromotorem.


http://goo.gl/YKPuX0http://goo.gl/A3qYfe
               obr.489 (před 1945)                                 obr.490 (cca 1981)

Levý (nedatovaný) snímek přibližuje stav…(?) …rámcově před rokem 1945. Pozornosti hodna je zde skutečnost, že se mezi hlavní budovou elektrárny a stěnou městské hradby nalézal ještě jakýsi boční trakt, tuším, že sloužící obytným účelům. Ulice Na Příkopech tak byla vlastně ze směru od mostu pro veřejnost neprůjezdná. 
Pravý záběr jen detailně přibližuje zmíněný boční trakt a situaci v daném místě cca v roce 1981.
Pozn.:Tato lokalita v dalším úzce navazuje na kapitolu zabývající se starým kamenným mostem a mostní brankou, případně na pohledy na město od jiho-západu.


http://goo.gl/Grw4vBhttp://goo.gl/lHR0xP
              obr.1244 (1981)                                     obr.1245 (15.1.2011)

Výše zmíněný boční trakt se dočkal v roce 1982 „konečného řešení“, čímž byl uvolněn průjezd do ulice Na Příkopech. Černobílý snímek dokumentuje stav místa v r 1981, v pohledu od východu, tedy ze směru od ČOV. Zřejmě již zachycuje dění, související s akcí „uvolnění průjezdu provedení.“ Počin to byl velice bohulibý, neboť tak byla nesrovnatelně zjednodušena dopravní obslužnost jak samotné ulice Na příkopech, tak navazující ulice U Červené lávky. Zároveň byla návozem zvýšena úroveň terénu a čerstvě vzniklá vozovka upravena do odpovídající podoby. Nové možnosti se tím otevřely i před milovníky pěších procházek a cyklistických toulek všeho druhu. Pro porovnání zde nabízíme foto z 15. ledna 2011.


http://goo.gl/yt5eVMhttp://goo.gl/VHhM3c
              obr.1246 (1980)                                        obr.1247 (1982)

Bývalá elektrárna „ u starého mostu“ (dříve Heizmannův mlýn) v pohledech od východu. Stav před odbouráním boční části (obr. vlevo z r. 1980) a následně po zprůjezdnění ulice Na Příkopech, tedy po roce 1982.


http://goo.gl/cidsMmhttp://goo.gl/zHwKv3
               obr.1248 (1982)                                    obr.1249 (asi 1980)

Povodňový snímek pochází z 1.února 1982 a figuruje na něm především strojovna, coby nižší budova s vysokými okny. Druhý záběr nemáme přesně datován (snad 1980). Zachycuje však objekt přidružené trafostanice.


http://goo.gl/2AbgRohttp://goo.gl/OdfQV0
                obr.1250 (1980)                                  obr.1251 (asi 1980)

Díky prozíravosti a fotoaparátu pana Kronďáka se nám vzácně naskýtá možnost nahlédnout i do samotného srdce všeho dřívějšího dění v tomto místě, totiž právě do zmíněné strojovny. Dochována je tak podoba technického interiéru bývalé elektrárny v roce 1980. Zvláště použité řemenové převody zde, i přes svoji archaičnost, působí až romanticky. Chvályhodné je, že ani nový vlastník objektu – tehdejší ZVAK, neuvažoval zpočátku o likvidaci tohoto strojního zařízení a dokonce podnikal kroky k jeho zachování a dokonce i zprovoznění.


http://goo.gl/p90NaJ                                       http://goo.gl/CX0WoZ
                   obr.1252 (1984)                                     obr.1253 (1984)

Tak např. v roce 1984 bylo z iniciativy skupiny nadšenců opraveno a znovu osazeno tzv. palečné kolo,jehož pohon obstarávala vodní turbina. Tu nám zachycuje obrázek vpravo, a to rovněž ve stavu po opravě a ve fázi montáže. Po opětném zprovoznění pak sloužila elektrárna jako zdroj energie pro potřeby samotného objektu čp. 333. Za nějaký čas se však objevily drobné závady (např. chvění), pročež byl elektrárenský provoz zastaven a následně i zrušen


http://goo.gl/qvGNx1http://goo.gl/ZyWIZP
               obr.1254 (1984)                                      obr.1255 (1984)

V případě těchto dvou snímků vycházíme z informace, podle které: „vétřiesky jezdily po jezu v roce 1984.“ S výhodou bylo tehdy využito možnosti snížit hladinu vody otevřením jezové propusti, kterou zřetelně vidíme na obrázku vpravo. Mohl tak být řádně vyčištěn samotný náhon a provedeny další nezbytné úpravy.


http://goo.gl/yZzSyrhttp://goo.gl/NtGyYY
             obr.1254 (1982)                                         obr.1255 (1990)

K předešlé stránce doplníme ještě tyto dvě položky. Opět se vracíme k lokálnímu vzedmutí hladiny Mže z roku 1982, v druhém případě se zřejmě ocitáme v dobách před opravou jezu, tedy přibližně v roce 1990.

«oOo»