Haas Rudolf

* 28. 6. 1877 ve Stříbře, † 25. 08. 1943 Villach (Rakousko)
Narodil se v západočeském Stříbře (Mies) 28. června 1877, v Kostelní ulici (Kirchengasse) čp. 99, v rodině soudního adjunkta a pozdějšího vrchního soudního rady v Chebu (Eger) Theodora Haase. Navštěvoval gymnázium v Plzni a v Chebu, maturoval však roku 1896 v rodném Stříbře a vydal se odtud na studia práv do Prahy. V roce 1902 tam promoval na doktora juris a už téhož roku v prosinci vstoupil do služeb c.k. státní železniční společnosti, v nichž pak působil nejprve delší čas ve Vídni, posléza pak na ředitelství tzv. Jižní dráhy (Südbahn) v korutanském Villachu. Tam žil od roku 1912 až do své smrti 25. srpna 1943. Jeho medailon ve zvláštním "šumavském" čísle časopisu Deutsche Heimat vypočítává řadu jeho literárních úspěchů, poněvadž Haas byl vědomě spisovatelem lidovým a čtenářský ohlas pokládal za věc prvořadou. Vlídně o něm píše Pavel Eisner v Československé vlastivědě (1933) hned vedle zjevu Karla Franze Leppy a zmiňuje nejen "menšinový román Heimat in Ketten (1924)", jehož obsah však nerozvádí, nýbrž pokračuje: "má slušný vývojový román Der Volksbeglücker, jeho dvousvazková románová historie zkaženého studenta Triebla je ještě výraznější než studentské romány Stroblovy: autor zcela jasně vidí do pochybného ráje buršů, nikdy však nedospěje ke konečnému jednoznačnému ortelu nad tímto duchovně, mravně i lidsky pochybným světem. Po válce dal Haas v podobě románu z rakouského tažení v Srbsku syté a kladné projevy dálkové symbiosy německo-jihoslovanské na podkladě erotickém, folkloristickém i mravně lidském." Snad ani netušil, kam v podstatě protirakouský německý nacionalismus, schopný stranit v tom směru i srbské revoltě, Haase nakonec dovede jako tolik jiných do náruče nacizmu, který ostatně i s relativně nevinným liberálním buršovstvím dokázal zatočit ze všech nejrázněji. Haas se nedožil konce války, která smetla všechno, co tu rostlo po staletí společnou rukou tolika generací. Vidíme ho na snímku v Budweiser Zeitung ze setkání spisovatelů v lednu 1942, pořádaného nacistickým Grenzlandamtem v budějovickém Německém domě, kde četl ze svých děl podobně jako třeba Hans Watzlik, Sepp Skalitzky či Rudolf Witzany. Ačkoli nepadl na frontě jako poslední z jmenovaných, zbývalo mu rovněž ne o mnoho víc než rok života. Ti, kdo tu válku přežili, dočkali se ostatně jiných konečných řešení.