Lenhart Julius

* 12. 4. 1891 ve Stříbře † 19. 5. 1945 v Domažlicích
Zdroje:
  • Czech Johanna und Carl: Stadt Mies in alten Ansichten 
  • Adolf Wešta: Kronika 
  • Bystrický, Rubášová: Stříbro do roku 2000 
  • SOA Tachov
  Známý stříbrský fotograf a starosta v období 2. sv. války (1938-45) Julius Lenhart se narodil 12. dubna 1891 ve Stříbře v domě čp. 148 (dnes Benešova) jako syn Johanna Lenharta a jeho manželky Marie, roz Dörfler. 
   7.8.1920 se v Karlových Varech oženil s Rosalií Hromada. Ve Stříbře bydlel a měl svůj fotografický ateliér na předměstí v domě čp. 338 (dnes již neexistující, dva domky čp. 337 a 338 pod hotelem "Branka", proti začátku ul. Partyzánské - zbourané v r. 1952).
   Po komunálních volbách v květnu r. 1938, kdy získala Sudetoněmecká strana většinu, byl za tuto zvolen starostou města Stříbra. V roce 1936 však byl zatčen jako špion velkoněmecké říše, protože si nechal namalovat na záda mapu opevnění a přenášel tyto zprávy do hitlerovského Německa. Byl vězněn na pražském Pankráci do 10. října 1938 a 11. října předán německým úřadům. Teprve pak se mohl ujmout funkce starosty města. O jeho špionážní činnosti se zmiňuje i hlášení okresního četnického velitelství:
"Lenhart Julius, nar. 12.04.1891 ve Stříbře, bytem čp. 338, fotograf, Němec, majetný, velmi činný v SpD, je podezřelý, že dělá straně kurýra, jezdívá všade a obstarává straně vše co potřebuje a činnost kryje fotografováním, jako živností, od r. 1928 vlastní motocykl „D“, černé barvy, pozn. značky 42.912-Č, motocykl řídí sám"
Okresní četnické velitelství ve Stříbře, 18.9.1936, Věc: Seznam vozidel straníků SpD

   V květnu 1945 byl zatčen a po onemocnění dysenterií (úplavice) díky údajně nevyhovujícím hygienickým podmínkám v domažlické věznici, zemřel v tamní nemocnici. Byl pochován na domažlickém hřbitově. 

Julius Lenhrart byl jako člověk mezi svými tehdejšími spoluobčany oblíben, o čemž svědčí, že mu věnovali brožuru vydanou krajany v Dinkelsbühlu roku 1995, kterou sestavili pan Carl a paní Johanna Czech, což zmiňují v závěru v předmluvě (citace): 

„Tímto souborem vzpomínek chceme zemřelému, milému „Julovi“, jak ho jeho stříbrští přátelé nazývali, vyjádřit svou lásku a dík. Tuto knihu věnujeme jeho památce“

  Je vcelku pochopitelné, že jiný pohled na jeho (údajnou) špionážní činnost měli představitelé státní moci a jiný němečtí občané Stříbra, chtějící se této státní moci zbavit.