Pascher Karl von Osserburg

* 29. 9. 1847 ve Stříbře, † 28. 10. 1910 v Meranu
Zdroj: http://www.kohoutikriz.org/data/w_pasch.php 
 Státní okresní archiv Tachov, Matriky Stříbro a Plzeň, noviny Deutsche Wacht an der Miesa z r. 1910, Dr. Wilhelm Weschta: Mies 1877 -1945, Jahrbuch Mies - Pilsen (Dinkelsbühl, 2001), písemné vzpomínky pamětníků, vlastní fotoarchiv.
Ing. Karl Ritter Pascher von Osserburg - generální inspektor rakouských železnic, čestný občan města Stříbra, patři bezesporu k nejvýznačnějším stříbrským občanům. Postavení generálního inspektora rakouských železnic, kterého dosáhl, patřilo v Rakousko - Uherské monarchii k těm nejvyšším úřednickým postům státního aparátu. Dnes by se řeklo k opravdovému top managementu.

Karl Michael Pascher se narodil v domě č.p. 55 (dnes Plzeňská), jako třetí z pěti synů pekařského mistra Petra Paschera a jeho ženy Theresie rozené Seifert.

Zápis ve stříbrské matrice narozených č. 11 uvádí na str. 20:
Karl Michael Pascher, narozen 29. / pokřtěn 30. září 1847 / křtil kaplan Franz Koch / vyznáním katolík / pohlaví mužské / manželský syn / zkoušená porodní bába Franziska Seifertová ze Stříbra. Otec - Pascher Peter měšťan (rozumí se stříbrský) a mistr pekařský, syn Karla Paschera měšťana a mistra pekařského v čísle 27 a zemř. Barbary, rozené Holetschek, dcery hodináře, číslo neuvedeno, matka - Theresia dcera Franze Seiferta, pekařského mistra v č. 32 a zemř. Anny rozené Scholtzové, dcery ševce Scholtze, číslo neuvedeno / jako místo narození je zapsáno Stříbro č. 55.

 
 
Rodina Pascherů patřila k významným stříbrským občanům. Otec Karla Paschera, Peter Pascher, původním povoláním pekař, byl začátkem roku 1887 (ve věku 72 let) jmenován ředitelem důlního společenství pro těžbu olověné rudy Dlouhý tah (Langenzug-Bleierzzechen-Gewerkschaft). Jakým způsobem se vyšvihl z pekaře na ředitele dolu, to opravdu nevím. V březnu roku 1890 byl Peter Pascher zvolen stříbrským starostou a tuto funkci zastával až do své smrti v září r. 1892. 

Karl Pascher absolvoval reálku v Lokti a po maturitě studoval strojařinu na pražské německé technice. Jako mladý diplomovaný inženýr byl v r.1869 plzeňskou firmou „Civilingeniuer Daniel“ pověřen vyměřováním železniční trati Plzeň – Březno – Chomutov. V letech 1870/71 už ve službě turecké železnice (Ottomanischen Eisenbahnen) vedl vyměřování dráhy pro „Orientexpres“ Bulharskem do Turecka. 

V r.1874 se Karl PASCHER v Jičíně oženil s Boženou Dohnalovou (n. 1849, z. 1924), dcerou Josefa Dohnala, vedoucího důchodového úřadu (dnes bychom řekli finančního úřadu) v Novém Bydžově a jeho ženy Anny Dubinové z Kutné Hory. V manželství se narodily tři děti: Otto (1876 - 1938), oženil se s Annou Hnekowsky, Erich (1879 - 1944), oženil se v r.1923 ve Vídni s Rosou Spinner a Mariana (1880 - 1961), provdaná ve Vídni za Arthura Milla.

Od roku 1873 vedl Karl stavbu železnice Plzeň – Železná Ruda (Böhmisch
Eisenstein). Oceněna byla jmenovitě jeho stavba tunelu pod Špičákem. Tento tunel                                Rodný dům dnes
pro dvojkolejný provoz byl tehdy největší v c.a k. monarchii. Uznáváno bylo také optimální vedení trati půvabným česko-bavorským hraničním pohořím.
      
             Tunel pod špičákem                        Stavitelé tunelu - vousatý pán vzadu uprostřed je                                                        Karl Pascher (obr. z knihy Zdeňka Roučky)

Svůj volný čas během výstavby trávil Karl zkoumáním západní Šumavy, zvláště pak se věnoval pohoří Arber (Javor) a Osser (Ostrý). Studoval tam experimentální vodní srážky, vsakování a vypařování dešťové vody a jejich vliv na objemový průtok Vltavy. Jeho cílem bylo umět předpovědět povodně. Jeho rozsáhlý přírodovědecký výzkum a historické znalosti vedly k sepsání „Průvodce po Šumavě“ („Führer durch den Böhmerwald") vydaného v r.1878.

V r.1882 nastoupil jako vedoucí provozního oddělení železniční tratě Plzeň – Březno – Chomutov. Po zestátnění této dráhy byl povolán na podnikové ředitelství v Plzni, kde byl jmenován do funkce stavebního referenta a jako takový vedl přestavbu plzeňského hlavního nádraží. V r. 1889 byl ustanoven do představenstva železniční sekce ve Vídni. V roce1894 následovalo zařazení na vídeňské generální ředitelství rakouských státních drah a ještě ve stejném roce jmenování zástupcem ředitele této instituce. V r. 1906 byl uveden do ministerské rady a pověřen vedením dopravní sekce na ministerstvu drah. Následující rok byl jmenován generálním inspektorem v představenstvu generální inspekce rakouských železnic. Brzy po svém nástupu do úřadu věnoval svoji pozornost především opatřením na podporu přesnosti a bezpečnosti na železnici. Velmi se také věnoval finančnímu stavu drážních podniků a zabýval se úspěšně zlevňováním lokálních železničních provozů. Dnešní drážní předpisy vycházejí dodnes z jeho myšlenek. Jako autorita byl uznáván i za hranicemi vlasti: ve velkém právním sporu, který švýcarská spolková vláda vedla se železnicí Gotthard, byl povolán jako rozhodčí soudce. V r.1910 napsaly noviny Zeitung des Vereins Deutscher Eisenbahnverwaltungen „v historii rakouské železnice patří generálnímu inspektorovi Pascherovi místo mezi nejlepšími “.

Jako ocenění zásluh udělil císař Franz Josef I. Karlu Pascherovi dědičný šlechtický titul. Pro jeho citové vazby k Šumavě a proto, že díky jeho bádáním byla na Ostrém odkryta zřícenina hradu, zvolil si přídomek „von Osserburg“ (z hradu na Ostrém).

                            
        Rodinný erb                      Řád železné koruny

V červnu 1910, během služební cesty, onemocněl Karl Pascher zápalem plic. Léčení v Kaltenleutgebenu (obec v sousedství Vídně) nemělo očekávaný účinek a proto 24.9. pokračoval v cestě do Merana. Zde však ve středu 28.9.1910 v lázních Untermais u Merana v sanatoriu Stephanie umírá. Stalo se tak po 39 letech služby ve věku 63 let. Jeho ostatky byly převezeny do jeho rodného města Stříbra (kde byl již dříve jmenován čestným občanem) a byly vystaveny ve smutečně vyzdobené městské zasedací síni. O vysokém postavení zesnulého svědčí ta skutečnost, že na jeho pohřeb byl vypraven z Vídně zvláštní vlak, který do Stříbra přivezl nejvyšší železniční úředníky z Vídeňského ministerstva. Jiné prameny (např. Wilhelm Weschta) informují i o zvláštním vlaku se smutečními hosty z Prahy. V neděli 2.10.1910 bylo tělo slavnostně uloženo do rodinné hrobky. Dobové noviny píší, že pohřební průvod, který vyšel v 15:30, následovaly dva vozy plně naložené smutečními věnci. Od 12 do 16 hodin nepřetržitě vyzváněly všechny stříbrské kostelní zvony. Seznam smutečních hostů se jen hemží nejrůznějšími sekčními šéfy, generálními řediteli, ministerskými, dvorními, císařskými rady, vrchními inspektory, ministerskými sekretáři atp. Zmiňovány jsou také nejrůznější korporace a uniformované spolky (ostrostřelci s hudbou, dobrovolní hasiči, váleční veteráni, pěvecký spolek a zástupci tělocvičného spolku). V seznamu účastníků pohřbu je také samostatně uváděno 40 vlakových průvodčích - ten den patrně jezdily vlaky bez konduktérů. Město Stříbro reprezentovali úředníci magistrátu, profesoři a učitelé místních škol, zástupci židovské obce a velké množství stříbrských občanů. Obávám se, že tolik lidí se snad ani nemohlo na stříbrský hřbitov vejít. Smuteční řeč pronesli pánové von Streeruwitz, stříbrský starosta a vrchní inspektor rakouských železnic svobodný pán Wimpssen. Pohřbívajícím knězem byl děkan Georg Kriglsteiner. Zda následovala po pohřbu smuteční hostina, již noviny neuvádějí.

Rodáci vzpomínají, že Karl zařídil mnohým stříbrských občanům místa u dráhy, především ve Vídni a jižním Rakousku. Zdá se, že o jeho nejbližších příbuzných to podle parte platí rovněž: u dráhy byli zaměstnání oba jeho synové Otto a Emmerich a i zeť Artur Milla. Patrně láska k železnici, nebo že by protekce?

Manželka Božena zemřela 1.12.1924 (75 let) a je rovněž v hrobce pochována. Hrobka rodiny Pascherů se nachází v severovýchodním rohu městského hřbitova hned vedle hrobky rodiny Seifertovy. Před časem byla některá jména na pomníku obnovena (Hornicko - historickým spolkem?). Škoda, že na zbylé nápisy nedošlo a ty zůstaly skoro nečitelné.
KJa


Ċ
Dimitrij Tjunikov,
10. 10. 2014 9:41