Ernstberger Anton

* 22. 11. 1894 v Malovicích, † 15. 10. 1966 v Erlangenu (D)
Zdroje:
Anton Ernstberger se stejně jako jeho bratři, stavitelé Karl a Josef, narodil v nedalekých Malovicích. Po studiu na gymnáziu v Doupově pokračoval ve studiu práv ve Vídni. Po první sv. válce dokončil studia v Praze v roce 1921. Protože své vzdělání nepovažuje za dostatečné, studuje svůj oblíbený předmět "dějiny" na univerzitách ve Vídní, Berlíně a Londýně. Od roku 1931 je odborným asistentem semináře historie v Praze, roku 1933 je jmenován docentem a v roce 1935 profesorem německých dějin. V roce 1945 je zatčen a odvezen do stříbrského sběrného tábora. V listopadu 1945 se mu podařilo uprchnout do sousedního Bavorska. Učil na vysoké škole v Regensburgu a Bambergu a ještě v roce 1945 coby odborník na dějiny obdržel pozvání vyučovat na Univerzitě v Erlangenu. Díky své fundovanosti rozhodl spor mezi Mnichovem a Norimberkem ohledně apoštolského obrazu s tím, že tento obraz koupilo město Norimberk v roce 1627 od kurfirsta Maxmiliána I. Od roku 1954 děkanem filosofické fakulty. Dále byl členem Institute of Historical Research in London (1930), Německé akademie věd v Praze (1942) a Bavorské akademie věd v Mnichově (1955). Doktor práv a filosofie. Napsal mnoho knih a odborných statí, známá jsou například jeho díla o Valdštejnovi (Wallenstein als Volkswirt im Hezogtum Friedland (1929), Wallensteins Heeressabotage und die Breitenfelder Schlach (1930) a Hans de Witte, Finanzmann Wallensteins (1954).

Obálky a titulní strany některých prací A. Ernstbergera