Plzeňská, dříve Pražská ulice (Pragergasse) je nejdelší ulicí ve městě. Jak již název napovídá, jde o ulici, která tvoří zároveň komunikaci ve směru na Plzeň - začíná vjezdem do Stříbra a končí na Masarykově náměstí. Vzhledem k tomu, že před stavbou nového mostu vedla přes most starý, má dnes dvě části. Původní stará odbočuje před hotelem "U branky" doprava, řeku překračuje po starém mostě a po krátkém stoupání se znovu spojuje s "novou" Plzeňskou v jednu ulici. Do stavby silničního obchvatu v sedmdesátých letech byla zároveň hlavní komunikací pro veškerý tranzit na trase Plzeň - Cheb. V první vlně poválečných změn názvů ulic dostala část dnešní Plzeňské, od náměstí dolů k mostu, přiděleno jméno „Třída Generalisima Stalina“. Z této její část se totiž po připojení Stříbra k „říši“ stala „Konrad Henlein Strasse“, zatímco se zbytek, od starého mostu k výjezdu z města směrem na Plzeň, změnil na „Tuschkauer Strasse“.

Plzeňská ulice - vyústění na náměstí
obr.1	obr.2
Zřícený dům čp. 54 na Plzeňské ulici. Časově zařadit tento snímek mohu jen rámcově, a to slovy: „první polovina 50. let. K případu se tehdy tradovalo, že „kdosi“ potřeboval dříví na zátop…(a snad se mluvilo i o konkrétních osobách). Každopádně – po tomto „ozdravném řezu“ (a v tehdejší době) byla chalupa zralá tak akorát na zbourání…čímž byly vytvořeny podmínky, aby zde přibližně po padesáti letech vzniklo regulérní elegantní parkoviště.

---

Plzeňská - pohled k náměstí
obr.67	obr.68 (1968)
Obr.67 - wehrmacht odchází za zpěvu, nejspíš nějaké bojové písně, z náměstí. Dle stavu vegetace v pozadí se asi nejedná o podzimní měsíce roku 1938. Transparent nad ulicí ale dává tušit, že se nějaká sláva konala. Tak mě napadá – kterýpak z těch hochů v uniformě, na snímku zatím evidentně plných života, složil v příštích létech své kosti na polích válečných? Jinak co se týče vzhledu daného místa je snad zajímavá budova vpravo. Již od dob c.k. sloužila jako hasičská zbrojnice, ale byla pouze přízemní. Přístavba patra a vůbec celková rekonstrukce objektu proběhla v létech 1952 - 1957 a provedli ji svépomocí členové místního sboru dobrovolných hasičů.   Obr.68 - tatáž místa a tatáž situace, pouze tentokrát jsme v srpnu žhavého léta 1968. Opět ale tady máme armádu, jejíž příslušníci nejsou občany tohoto státu. V obou případech o lecčems vypovídají použité transparenty.Ve druhé kauze je ovšem reakce místního obyvatelstva, alespoň v prvních dnech, poněkud…„nevstřícná“. (foto: zeddez-internet)

---

Plzeňská čp. 25
obr.3	obr.4
Ani všichni svatí nedokázali ochránit tento zajímavý dům před svérázným přístupem jeho nájemníků k vlastnímu bydlišti (opět v dané souvislosti padají konkrétní jména), takže rok 1957 byl i v tomto případě rokem krumpáčů a buldozerů. Na druhou stranu tak byl vytvořen jediný, do té doby neexistující, přístup k jižní frontě kláštera a přilehlým zahradám, použitelný pro těžší stavební mechanizmy a dopravní obsluhu. Známý Soupis památek pánů Kampera a Wirtha (1908) uvádí: „Čís. 25. Nad portálkem na vyložené a polokruhem vypjaté římse barokní pískovcové sošky sv. Floriána, Jiří a P. Marie“. Nabízí se tady prostor ku spekulacím o významu (nebo významnosti) zmiňovaného čp.25. Námětově zajímavé může být i porovnání s nedatovaným snímkem jihovýchodního koutu náměstí, kde je vedle dosud stojící ruiny kostela sv. Máří, prostor před klášterem (děkanstvím) uzavřen hradbou s bránou osazenou třemi sochami - nepochybně světců. Na fotografii z 6.6.1870 již ale sousoší chybí.

---

Vrata domu čp. 31 v Plzeňské ulici
obr.5	obr.6
Snad opsat něco z Muka.27.10.2007 byl v tomto domě otevřen rodinný pivovar a pivnice pana Ryby a již 31.ledna následujícího roku se zdejší dvanáctistupňové pivo Argent umístilo na třetím místě v 18. ročníku soutěže „O českou pivní pečeť“. Z dinkelsbühlských publikačních zdrojů čerpám informaci, která uvádí, že podle městské knihy mělo město Stříbro v roce 1503 celkem pět právovarečných domů, přičemž jedním z nich mělo být i čp.31 v Pražské ulici. U této položky je v závorce uvedeno „ tehdy Schwarz“, což bude nejspíš jméno majitele řečené nemovitosti. Pražská ulice je jeden z dřívějších názvů dnešní ulice Plzeňské a čp.31 se zde skutečně nachází. Vodítkem pro přiřazení daného čísla ke konkrétnímu domu (v r.1503 asi sotva očíslovanému) zřejmě nejspíš bylo právě ono „Schwarz“. Jediné,co jsem vydoloval z pamětníků je údaj, že zde v přízemí bydlíval „věžný“ – čili muž, který držel službu na ochozu kostelní věže. (foto 80. léta 20. století).    Restaurovaný objekt dělá nejen čest svému majiteli ale je rovněž ozdobou města - další info a foto zde:

---

Dům čp. 32 v Plzeňské ulici
obr.7	obr.8
Dům patříval rodině Seifertů. Tomuto rodu rovněž patřívala hrobka v podobě malého antického chrámku v severovýchodním koutu stříbrského hřbitova (fotografie objektu zde):    – jediná toho druhu v rámci daného areálu. To nepochybně naznačuje, že tito Seifertové patřili do kategorie místních movitějších občanů. Dle pamětníků byl doktor Seifert právník a v čp.32 tudíž i sídlilo notářství, a to i v poválečných létech. Tehdy již ale zastával funkci notáře JUDr. Kostial, který ale získával profesní praxi v době první republiky právě u JUDr. Seiferta. Po zrušení okresu Stříbro byl dům využíván jako bytový. Na sklonku r. 2003 zde byla ve dvorním traktu otevřena luxusní vinárna p. Ryby, následovala i úprava interierů domu pro potřeby nového penzionu.

---

Dům čp. 32 v Plzeňské ulici - pohled ze dvora
obr.9 (přelom 19. a 20. stol.)	obr.10 (červen 2006)
Vlevo dvůr a zahrada čp.32 na nedatovaném snímku (cca přelom 19. a 20. stol.). Nízký domek vlevo je čp.33 – dnes restaurace Sherwood. Vpravo zhruba tentýž záběr stejných míst jako na snímku předešlém, tedy opět dvůr a zahrada u čp.32 zachycuje stav z 18.6.2006.

---

Dům čp. 37 v Plzeňské ulici
obr.11 (asi 30.léta 20. stol.)	obr.12
„Gasthaus“ (obr.11) - Na dnešní Plzeňské bychom našli hospůdku v domě, který nesl pravděpodobně čp.37. Bližší lokalizace je v tomto případě trošku složitější, neboť žádný z objektů, zachycených na snímku, již dnes neexistuje. Přesto se pokusme. Stojíme na ulici Plzeňské, za zády vchod k restauraci Sherwood (čp.33), náměstí máme po pravé ruce, za nákladním autem s plachtou jde směrem od nás ulice Jiřího z Poděbrad, v sousedství za „Gasthausem“ tušíme dnešní restauraci „Rotunda“. Podivný blok v popředí vpravo je jedna z veřejných kašen, které sloužily obyvatelstvu jako zdroj vody až do 2.9.1929, kdy byl uveden do provozu veřejný vodovod tažený až od Benešovic. Dle pamětníků právě nároží čp.37 zužovalo v tomto místě Plzeňskou ulici natolik, že znemožňovalo míjení protijedoucích vozidel a značně komplikovalo průjezd vozů s rozměrnějšími náklady (na př. s dlouhým dřevem). Bourání zde tedy mělo i dopravně-bezpečnostní odůvodnění.   Na druhém snímku (obr.12) přibližně v místech odkud byl pořízen záběr na „Gasthaus“ v čp.37 - máme tedy před sebou vyústění ulice Jiřího z Poděbrad do ulice Plzeňské.

---

Dům čp. 72 v Plzeňské ulici (adr. ul. Jiřího z Poděbrad)
obr.13 (70.léta 20. stol.)	obr.14 (2008)
Předmětem naší pozornosti je nepochybně dům vpravo (obr.13), jehož adresní ulicí je ale ulice Jiřího z Poděbrad (dříve ulice „Spálená“). Budeme tedy mluvit o čp.72 – další to oběti ubytovacích návyků některých spoluobčanů - tedy situace, kdy se v domě bydlí a bydlí…až je chuděrka úplně vybydlený. Pak již jenom přijdou bourací čety. Ty v našem případě nastoupily v březnu 1988.
obr.15
	Původně ale býval onen dům,co do rozlohy, zhruba jednou tak velký. Polovina objektu totiž někdy koncem 19.století padla jako oběť na oltář stavby tzv. Velkých schodů. Názorně se o tom možno přesvědčit na levém snímku pořízeném ze silně zvětšeného výřezu nepříliš kvalitní dobové pohlednice.
obr.16 (70.léta 20. stol.)	obr.17
Plzeňská ulice v okolí tzv. „Velkých schodů“. Černobílý obrázek pochází cca z druhé poloviny r.1978 (okrajově zde ještě zaznamenáme čp.72 v ul. Jiřího z Poděbrad. Na barevném snímku pak již zmíněný dům chybí.
obr.18 (70.léta 20. stol)	obr.19
Pohled z druhé strany ve směru do kopce (na náměstí)

---

Plzeňská ul. - naleziště pokladu
obr.20	obr.21
Vedle staveniště nové silnice a v tu chvíli ještě vzdorujícího stavení (snad čp.254), máme tady ale především zdokumentováno místo, na kterém byl v roce 1953, po stržení domku čp.255, objeven mincovní poklad čítající celkem 1530 kusů stříbrných mincí ze druhé poloviny 13. století. Zásluhou tehdejších stavebních dělníků, kteří poklad nalezli a nezištně ohlásili, má tak stříbrské muzeum jedinečný exponát dokládající počátky historie města. Fotografie pokladu v expozici muzea:

---

Plzeňská ulice - č.p. 250
obr.22	obr.23
Ještě poválečná adresa Správy státních lesů, sídlící v tomto objektu zněla: „Hrnčířská ul. 250“. Místními bývá někdy nazýván „Zámeček“, neboť skutečně vzhledem i polohou jakési panské sídlo připomíná - zvláště pak po celkové rekonstrukci v závěru 90.let 20.stol.   Po Lesní správě, zhruba do poloviny let padesátých (20.stol), okupovala objekt armáda, načež se znovu vrátili lesáci, kteří se po r.1989 přetransformovali v „Lesní společnost Stříbro“. Přibližně v létech šedesátých (20.stol.) vyrostly na přilehlé zahradě dílny a garáže pro potřeby „lesů“, čímž byla nesmyslně zlikvidována jedna ze zelených ploch téměř uprostřed města a navíc tak, v tomto úseku, nastartována „časovaná bomba“ hroutících se hradeb.   Mimochodem – 20.7.1931 byla komisionálně vybrána právě zahrada u čp.250 jako místo pro stavbu české školy. Záměr však zůstal jen jedním ze, sice hezkých, leč nerealizovaných stříbrských projektů.
obr.24	obr.25 (2007)
Právě v průběhu zmíněných úprav byl v čelní zdi do ulice objeven kamenný blok s chronogramem, o jehož existenci se sice vědělo, ale byl považován za ztracený. Latinský text sděluje: „SENATVS POPVLVSQVE REGIAE VRBIS MISENSIS DE PROPRIO AERARIO EXSTRVI ET FIERI FECIT“ – což přeloženo znamená: „RADNÍ A OBYVATELÉ KRÁLOVSKÉHO MĚSTA STŘÍBRA Z MĚSTSKÉ POKLADNY NECHALI VYSTAVĚT“. Rozluštěním chronogramu nám pak vyjde číslo 1700, což má tudíž býti i letopočtem onoho bohulibého skutku „radních a obyvatel města Stříbra“. Bohulibého už proto, že zde bývalo „Staré děkanství“. K témuž heslu se rozepisuje známý „Soupis památek – Kamper, Wirth“ následovně: „Staré děkanství stávalo na Novém městě (čp.250); r.1700 bylo nově vystavěno, r.1769 přistavěna věž se zvonkem, r.1792 prodáno a r. 1867 zcela přestavěno. V zahradě stával kostel, dle tradice tzv. Elisabetkirche, z něhož ještě r.1761 stálo kněžiště. Ze zříceniny dal děkan Felix Duchet vystavěti kapli Jana Nepom., jež byla16.6.1769 vysvěcena. Když byla zahrada r.1792 prodána, kaple sešla a r.1816 zbořena.“

---

Plzeňská ulice - "Husitská" bašta
obr.26	obr.27 (2008)
Jediná dochovaná z původních 17 bašt, které byly součástí hradebního systému města Stříbra. Ten byl do plnohodnotné podoby vybudován na sklonku 14.století, tedy za vlády Václava IV. (Takže nazývat naši baštu „Husitskou“ je zavádějící omyl.) Zatěžkávací zkouškou stříbrské fortifikace byly bezesporu husitské války, kdy se prokázala její funkčnost. S poklesem významu městských opevnění se měnilo i využití jejich částí. Z této bašty se nakonec stal obytný dům, v jehož prvním patře se, dle vzpomínkové literatury, nacházel jakýsi prostor označovaný jako „sál“. Toho údajně v dobách c.k. využíval zde bydlící občan k občasnému pořádání tanečních zábav. Výhodná poloha bašty – ve velké zahradě na konci slepé ulice Hrnčířské prý přímo vybízela místní obyvatelstvo k nedělním vycházkám právě do těchto končin. A když uvážíme, že v této souvislosti padla i zmínka o dobrém pivečku…?
obr.28 (2008)	obr.29 (2008)
Zrekonstruovaný vchodový portálek, který na snímcích z r.1953 figuruje jako přízemní okno. Věnujeme-li pozornost zde vytesaným literám, dozvíme se, že vchod ten míval kdysi přiděleno „No.333“ a zhotoven byl v roce „MDCCV“, což po našem znamená 1705. Porovnáme-li oba údaje se známým kalendáriem „Stříbro do roku 2000“ (Bystrický, Rubášová), budeme poněkud zmateni, neboť k položce „Kolem 1705“ je zde uváděno: „Bašta v městských hradbách na západě, nazývaná dnes Husitskou, byla přestavěna na obytnou budovu“. O století později pak komentář u hesla „1805“ praví: „Jedna ze 14 bašt stříbrského opevnění byla přestavěna v empirovém slohu (333).“ Pravdou tedy je, že dnešní budova s čp.333 rozhodně není totožná s tzv. „Husitskou baštou“, přičemž lze ale zároveň i úspěšně pochybovat, zda současné čp.333 kdy baštou bylo, neboť se jedná o bývalou elektrárnu u starého mostu (dnes vodárenská společnost).
obr.30 (1953)	obr.31 (1953)
Co se nepodařilo dávným dobyvatelům, podařilo se málem nedávným budovatelům. Při úvahách o místě vstupu nové silnice do města bašta poněkud překážela. Nakonec však bylo rozhodnuto vést silniční těleso v její těsné blízkosti, čemuž ale musel být obětován přízemní domek typu: perníková chaloupka až „kůča“. Nepochybně zcela náhodou a samovolně se tou dobou jedné noci a beze svědků zřítila baště část štítu (obr.30), což zřejmě mělo naznačovat, kterou ze staveb zachovat a kterou zbořit. Naštěstí přece jen zvítězila úcta k historickému dědictví. Narušený štít byl sice dostavěn, ale rozhodný záchranný zásah však na sebe nechal čekat dalších 20 let. V r.1974 se baště dostalo statického zabezpečení. Poté pak, s poměrně dlouhou prodlevou, došlo i na úpravy interiérů, takže konečně 24.6.1987 byla stříbrská bašta slavnostně předána do užívání městu. To snad mělo v úmyslu tyto, nepochybně inspirativní, prostory využívat k reprezentačním účelům. Po r.1989 došlo k několika pokusům o oživení objektu (restaurace, galerie), které však pokaždé vyzněly do vytracena.

---

Plzeňská ulice - Bunkr č.23 (U Branky)
obr.58	obr.59
Objekt lehkého opevnění vzor 37, číslo 23, typ A-140 úseku E-22 z roku 1937. Překlad německého textu u fotografie (obr.58) z knihy vzpomínek (Stadt Mies in alten Ansichten, Dinkelsbühl, 1995): „Bunkr pěšího vojska v bezprostřední blízkosti města. V případě války by se město Stříbro stalo přímou oblastí bojů se všemi ničivými důsledky, bez ohledu na civilní obyvatelstvo. Zde se jasně ukazuje vojenská strategie vedení českých vojenských sil , opovrhující lidskými životy“. V 50. letech minulého století byl objekt maskován jako jakási kůlna (obr.59). Předválečnému opevnění ve Stříbře a okolí se věnujeme zde:

---

Plzeňská ulice - hotel "U Branky"
obr.189 (květen 2006)	obr.190 (květen 2006)
V záběru na obr.189 máme především: část starého mostu s ulicí Stará Plzeňská, hotel „U branky“ (žlutá stavba s věžičkou, čili čp.420) a vyústění ulice Stará Plzeňská do ulice Plzeňská. Dle ústní informace proběhla výstavba čp.420 v průběhu měsíců března až října roku 1913. (fot.8.5.2006) V předválečných dobách byl zdejší hostinec znám jako „Egerländer“, k čemuž český ekvivalent zněl „Chebský dvůr“. Prameny hovoří o tom, že právě tady byla již v r.1920 (!?) založena místní organizace KSČ. Další nedoložená zvěst pak udává, že v době po „Mnichovu“ se zde snad měl s Čechy, kteří prchali ze sudet, setkat komunistický novinář Julius Fučík. Budova zmíněného hotelu v  létech po r.1945 několikrát změnila uživatele a tím i způsob využití. Tak tady např. sídlil internát tehdejší pedagogické školy. (K nemalé radosti místních dospívajících mladíků a také vojáků základní služby, tč. posádkou ve Stříbře, se jednalo o internát dívčí.) V kontrastu se svěžím mládím sem byly poté dislokovány suchopárné kanceláře OSP. K 1.1.1966 se pro změnu na místo úřadu nastěhovala základní škola s kapacitou 180 dětí. Bohužel budoucnost měla ukázat, že umístění školy poblíž silně frekventované průtahové komunikace může mít tragický dopad. Po přestěhování základní školy do nové budovy v Gagarinově ulici (1.9.1977), následovala znovu internátní éra – tentokrát pod patronací Střední zemědělské školy. Ta však časem uznala objekt za nepotřebný a v r.1991 jej pronajala soukromému podnikateli. V květnu 1992 pak zde byl otevřen hotel „U branky“.

---

Plzeňská ulice - železniční most a okolí
obr.617	obr.618 (11.11.2008)
Následující černobílé snímky pocházejí ze svazku projektové přípravy přestavby silničního mostu, který překlenuje železniční tratí těsně za „plzeňským“ zhlavím stříbrského nádraží ČSD. Zmíněná dokumentace je datována rokem 1958, což bude nejspíš i určující letopočet pro zde prezentované historické fotografie. Tato dvojice vyobrazení zachycuje situaci v prostoru odbočky silnice ke Svinné a Vranovu.

obr.619	obr.620(11.11.2008)
V tomto případě se nám nabízí pohled řidiče, přijíždějícího do Stříbra od Plzně....

obr.621	obr.622(11.11.2008)
...a v těchto chvílích naše hypotetické vozidlo právě přejíždí onen zmiňovaný most....

obr.623	obr.624(11.11.2008)
...aby dále pokračovalo do středu města.

obr.625 (1958)	obr.626 (5.7.2008)
Optimalizace železničního koridoru trati Plzeň – Ceb se dotkla i našeho mostu. Na fotografiích si můžeme provést konfrontaci roku 1958 v konfrontaci s datem 5.7.2008.

obr.627	obr.628
Pohled od kolejiště stříbrského nádraží dává dostatečnou představu o starší podobě silničního nadjezdu. Oproti tomu snímek z 18. června 2008 odsuzuje zmiňovanou stavbičku do role pouhého dekoračního pozadí, rámujícího pracovní nasazení mechanizmu určeného k vytrhávání (a posléze zase i kladení) kolejových polí.

obr.629	obr.630 (5.7.2008)
Černobílý snímek dostatečně demonstruje typ materiálu použitého ku stavbě mostku původního, z kteréhož pohledu můžeme hodnotit i záběr z 5.7.2008. Na tomto vyobrazení je zachycen průjezd motorkářské kolony u příležitosti jakéhosi srazu milovníků těchto strojů.

obr.631 (18.8.2008)

I celkem neinformovanému čtenáři je zajisté známo, že jakýkoli mostek, ba i lávka je z vojenského pohledu záležitostí vysoce strategického významu. Nejinak tomu bylo (a snad i nadále je?) v případě „našeho mostu“, neboť citace z odborné literatury v této záležitosti praví doslova: „Důvodem ničení a zatarasování komunikací byl strategický požadavek maximálně zbrzdit postup motorizovaných jednotek nepřítele“. V roce 1938 bylo k „maximálnímu zbrzdění postupu nepřítele“ určeno 50 litrů petroleje a 20 litrů dehtu , kteréžto suroviny v rukou destrukční čety (1 poddůstojník + 4 vojíni) měly mít dostatečně devastující účinek na, v té době ještě dřevěnou konstrukci, celého objektu. Pochopitelně , že i v době budování „pevných hrází socializmu“ bylo počítáno s případným „zbrzděním postupu…“, pročež všechny strategicky důležité stavby dostávaly do vínku tzv. „stálá zařízení ničení“. Na obrázku z 18.srpna 2008 je toto zařízení prezentováno onou rezavou rourou ve výkopu, která byla obnažena v průběhu rekonstrukce. Do ní mělo být vloženo patřičné množství trhavin.

obr.632 (1958)	obr.633(11.11.2008)
Po levé straně tak míjíme čp. 609 a před ním parkujícího veterána. Tedy…dnes veterána, možná i drahocenného. V roce 1958 – v časech „spartaků“ a „sedanů“ docela běžný zjev na našich silnicích.

---