Pastýřská ulice je málo známá ulička skrytá mezi stromy pod autobusovým nádražím, která byla v širším povědomí veřejnosti převážně díky dříve se zde nacházející mateřské škole. Charakter blízkého okolí ulice se na přelomu padesátých a šedesátých let výrazně změnil demolicí stodol, které se zde nacházely v hojném počtu, jak dokladují i naše snímky.

Pastýřská a okolí
obr.259 (1959)	obr.260 (1.5.2008)
Pastýřská ulice v roce 1959 v objetí stodol…a Pastýřská ulice 1.května 2008, coby dolní okraj autobusového nádraží.

obr.261

obr.262

Planýrovací kampaň, započatá v roce 1959, zřejmě od počátku nebyla ani pojata jako jednorázový generální zátah na stříbrské stodoly. Na příklad zde máme doloženy stodoly z předešlé stránky – tedy při dolním okraji dnešního autobusového nádraží, podél nichž vedla zmiňovaná Pastýřská ulice. Právě v jejich případě byl uplatněn jakýsi „dočasný pardon“, takže na svém místě stály ještě v sedmdesátých letech (20.stol.).

obr.290

obr.291

Pastýřská ulice přijala po asanaci stodol funkci celkem příjemné přístupové komunikace k vilkám v horní části bývalé viniční stráně. Významným představitelem, kdysi reprezentativních zdejších rezidencí, je budova dnešní mateřské školky – tedy „školky v Pastýřské“, jinak čp.522. Vystavěna byla cca na přelomu 19. a 20. století jako jedno ze sídel stříbrského klanu Streeruwitzů (Ritter von). Zřejmě estetický jemnocit budovatele vyžadoval, aby stavba byla korunována disneylandovskou vížkou. Naopak v myšlenkových pochodech kompetentních osvícenců let osmdesátých století dvacátého nebylo místa pro nějaké postfeudální věžičky. Prostě: “Terazky… dosť bolo věžiček“. Zvláště když takový plechový patvar vyžaduje údržbu a k ní potřebný um řemeslníků. Což ale také předpokládá otevřenou pokladnici provozovatelovu, ruku v ruce s chutí problém průběžně řešit. Těžko říci, které z vyjmenovaných ingrediencí se tehdy příslušným funkcionářům nedostávalo více. Pro jistotu a pro klid duše byla na jaře roku 1987 obtížná věžička snesena (což je eufemizmus pro slovo: zničena odbouráním). Ačkoli původní projekt jistě nebyl žádným plodem architektonické avantgardy, vycházel nepochybně z určité koncepce, jejíž součástí byla i diskutovaná střešní dominanta…takže po jejím odstranění je vizuální dojem ze zmiňované budovy poněkud rozpačitý. Něco jako pivo bez pěny… nebo Mikuláš bez plnovousu.

obr.292 (1958)

obr.293 (1960)

Od ulice Pastýřské až po ulici Vodičkovu se prostíralo cosi jako samostatná městská čtvrť, tvořená stodolami. Již jejich výstavba zřejmě podléhala nějakému schematu, takže vznikly tři hlavní a několik vedlejších koridorů, které, snad v návalu prvního poválečného nadšení, byly pasovány na ulice Březinovu, Švermovu a Wolkerovu. (Tak alespoň vypovídá dobový plán města.) Pohledem od ulice Pastýřské nám první snímek (z r.1958) přibližuje atmosféru oněch míst v době začínajících demoličních prací. Jak potvrdí foto na některé z následujících stránek, bližší část fronty vlevo ale přežila ještě zhruba dalších dvacet let. Pravý snímek pak vidí tatáž místa z pohledu roku 1960.

obr.294 (1960)	obr.295 (2008)
Opět rok 1960 a záběr od Pastýřské ulice ke křižovatce Rozvadov – Planá… v porovnání s dnešním stavem (1.5.2008).

obr.296 (1958)	obr.297 (1958)
Rok 1958 a průhled „ulicemi stodolového města“. Vlevo směrem od ulice Vodičkovy – vpravo směrem opačným.

obr.298 (1958)	obr.299 (2008)
Vrata zahrady u domu čp.527 v Pastýřské ulici v roce 1958. Tatáž partie v dopoledních hodinách dne 20.5.2008.

obr.513 (70.léta)	obr.514 (17.08.2008)
Zeď (dnes pod terasou u Penny) je skoro stejná jako koncem let sedmdesátých (20.stol), jenom se místy poněkud kácí. Přibyly ale jakési přístavby kryté vlnitým eternitem či plechem. Na staré fotce nejsou nejspíš proto, že v té době nebyla tato krytina „momentálně, přechodně či dočasně“ dostupná. Ovšem i silnice již není prašná leč asfaltová. Všude je vidět pokrok.

obr.515 (1961-62)	obr.516 (17.8.2008)
Přínosem moderní doby je i asfaltový povrch a obrubník. A opět se změnila krytina na boudě vpravo: tašky nahradil vlnitý eternit. Prkenný plot neodolal zubu času (či se snad chystá nějaká rekonstrukce?) Spolu s hrdiny cimrmanovských her si musíme v němém úžasu říci: „Kam ten pokrok spěje, kde se to zastaví?“

---