Mánesova, dříve Zahradní ulice (Gartengasse) začíná (nebo končí - jak se to vezme) v zatáčce u základní školy, kde plynule přechází v ulici Myslbekovu (přičemž instituce sídlící v lokalitě „Myslbekova“ tvrdošíjně uvádějí jako adresní ulici „Mánesovu“!?). Ulice Mánesova se táhne se za dvorky domů na severní straně náměstí a Benešovy ulice rovnoběžně s ní. U pošty pak ústí do ulice 28.října, jsa na své cestě přetínána kolmicemi ulic Tylovy, Bezručovy a Dostojevského, které ji propojují s náměstím a naší hlavní nákupní tepnou - Benešovou ulicí. Také její zástavba prošla v čase svým vývojem, jak nám dokumentují následující snímky.

Mánesova - Konvikt
obr.85	obr.86
Adresa „Mánesova čp.485“ je ve Stříbře k rychlému doptání jako „Konvikt“. Název ten má své historické opodstatnění, neboť od konce osmdesátých let (1887 nebo 1890 ?) až do r.1940 zde sídlil studentský arcibiskupský konvikt. Dle vzpomínkové literatury se jednalo o ústav „…pro německé chlapce, který by jim poskytl vzdělání pro vstup do kněžského stavu“. Z téhož pramene pochází i údaje, hodnotící činnost stříbrského konviktu jako velice úspěšnou, neboť údajně měl, v rámci země, procentuálně největší podíl na výchově kněží. A zdá se, že následující stavební vývoj celého objektu toto tvrzení jen podtrhuje. První dva snímky nám představují konvikt jako jednoposchoďovou stavbu. V budoucnu však prodělala budova několikeré přístavby, a to jak v rovině horizontální, tak i vertikální.
obr.87	obr.88 (2008)
Tak např. v roce 1910 přibylo konviktu druhé poschodí (obr.87) a v r.1918 byla prodloužena postranní část stavby. V návaznosti na předešlé snímky si na záběrech konviktu z tohoto úhlu možno upřesnit polohu zahrady „Adler“, která je zde reprezentována kamennou hradbou vlevo. Mezi ní a konviktem pak doleva pokračuje ulice Tylova, která v místě pravoúhlého lomu mění jméno na Bezručova. V r.1928 pak došlo na přístavbu patra třetího, elegantně skrytého mansardovou střechou (obr.88). Současně s přibýváním dalších podlaží přibývala i boční křídla, čímž se stal z konviktu nepřehlédnutelný monument.

obr.971	obr.972 (12.7.2009)
Mohutným dojmem působí konvikt i při pohledu do nádvoří.(Černobílá pohlednice byla odeslána Stříbra 2.6.1930, barevné foto zachycuje stav dne 12.7.2009)

obr.973

obr.974 (12.7.2009)

I zde máme k dispozici pohlednici. Její rubová stránka uvádí věc na pravou míru slovy: „Studentský konvikt. Hřiště“. Bohužel datový údaj chybí. Přesto může být zábavným příslušný (dozajista naaranžovaný) obrázek zvětšit a porovnat výrazy zračící se v tvářích jednotlivých cvičenců – od vážného a soustředěného odhodlání, přes rošťáckou pobavenost až po úplné a beznadějné „mouchy vemte si mě“. Ke snímku z 12.července 2009 možno asi dodat pouze: „Základní škola v Mánesově ulici. Bývalé hřiště“, přičemž tuším, že příslušná plocha určená k výuce tělesné výchovy v exteriéru se zde dnes někde rovněž nachází.

obr.89

obr.90

A jelikož konvikt byl institucí církevní, nemohla pochopitelně ani chybět ústavní kaple. V meziobdobí od zrušení konviktu jako instituce se do dnešních dnů ve zmiňovaném objektu vystřídalo několik uživatelů. . V r.1940 byl konvikt militarizován, neboť jej zabrala armáda pro velitelství místní posádky. Takže, zcela logicky, v květnu 1945 zabrala konvikt armáda (tentokrát americká) pro velitelství 16. obrněné divize 5. US armády. Od roku 1947 obývala konvikt armáda (tentokrát československá), která v první polovině 70.let přepustila menší část budovy sříbrským základním školám. Po odchodu armády se pak konečně výhradním uživatelem objektu stala základní škola, které se stále a celkem běžně říká „Konvikt“.

obr.91	obr.92
Pohled na konvikt z vrchu Ronšperka. Na snímcích je dobře vidět nárůst zástavby na začátku Palackého ulice a jeho blízkého okolí.

---

Mánesova ul. - pohled z "Besedy" západním směrem
obr.73	obr.74 (24.7.2009)
Zjevně UDÁLOST s velkým „U“ – požár. Tentokrát zabloudil červený kohout do „Gartengasse“, neboli ulice Zahradní – dnes Mánesovy. Dle konfigurace zástavby soudě si dávný fotoreportér zvolil za stanoviště jedno z oken v prvním patře „Besedy“. Vpravo opět máme zeď zahrady „Adler“, v dáli se odlehlejší dav přihlížejících tísní před, dodnes existujícím, čp.159 (vlevo), jehož aktuálně adresní ulicí je ulice Bezručova, pomocné upřesnění - kavárna „Lávka“. Mimochodem - čp.159 je v tomto případě také jediným spolehlivým záchytným bodem, protože ostatní zobrazené reálie odnesl čas.Rovněž 24.července 2009 posloužilo okno legendární „Besedy“ k porovnání časů dávno minulých se současností. Jak vidno, i naše snahy po co nejdokonalejší konfrontaci mají určité meze. Založit na příslušném místě požár jsme se přece jen neodhodlali

---

Mánesova - pohled o konviktu
obr.83	obr.84 (2008)
Přibližně stejný směr pohledu jako v kauze snímku „Požár“ může pomoci v potvrzení identity čp.159. Černobílé foto nás zavádí do počátku let osmdesátých (20.stol), napravo pak máme doklad stavu ke dni 7.2.2008

---

Mánesova ul.
obr.69	obr.70
Rovněž zadní trakt čp.10, který z druhé strany tvoří západní frontu ulice Tylovy, bychom dnes již nemohli vyfotografovat s takovým odstupem, jaký se nám naskytl koncem léta 1987.

obr.71	obr.72 (31.3.2008)
Již zmiňovaný pavlačový trakt hotelu Evropa sloužíval kdysi především k ubytování hotelových zaměstnanců a jako sklad. Dnes zeje prázdnotou… a utěšeně chátrá. Sousední budova „krabicovitého tvaru“ nese čp.163 a byla zvýšena o jedno patro při celkové rekonstrukci, zapříčiněné nešťastným výbuchem svítiplynu 27.7.1983.

obr.75	obr.76
Vzhledově tehdy působila „odvrácená tvář“ domů, řazených jinak v severní frontu náměstí (zde konkrétně čp. 6, 7, 8 a 9), dojmem dosti tristním. K částečné, i když ne úplné, nápravě mělo dojít teprve v létech devadesátých (20.stol) a pozdějších.

obr.977 (srpen 1987)	obr.987 (8.7.2009)
Na snímcích ze srpna 1987 máme zachycenu především Besedu v pozici „en face“, kteroužto možnost pozdější výstavba značně znesnadnila. Světlá zeď vlevo je onou výše zmiňovanou „ohradou od silnic“. Barevně se pohybujeme v odpoledni dne 8. července 2009.

---

Mánesova ul. - čp.165
obr.975	obr.976 (10.4.2009)
Nedatovaný snímek, jehož negativ byl nalezen v muzejním depozitáři jako součást dosud neznámého archivu místního předválečného fotoateliéru „Büchl“. V tomto případě se pravděpodobně jedná o jakousi momentku ze života rodiny samotného pana Büchla. Identita jednotlivých osob však není známa. Firma „Büchl“ sídlila v dnešní Mánesově ulici čp.165 a z její dílny pochází bohatá kolekce jedinečných fotografií z našeho města, převážně pak portrétů bývalých občanů ze Stříbra a okolních obcí, z období mezi válkami. Na snímku z 10. dubna 2009 určíme zmíněné číslo popisné 165 jako dům s šachovnicovým obložením soklu a domovního vchodu.

---

Mánesova ul. - bývalý OUNZ
obr.99	obr.100
Pravděpodobně právě nároží čp.163 si vybral za stanoviště neznámý pan fotograf při exponování dokumentu, který zachycuje přípravy jakési výjezdní akce tehdejšího OÚNZ Stříbro. Tuším, že se tenkrát jednalo o cosi jako „Zdravotní den“, jehož cílem bylo přiblížit zdravotní péči a související služby venkovu. Popiska klade snímek do roku 1958. Na vysvětlenou nepamětníkům dodávám, že zmíněný OÚNZ míval tou dobou hlavní stan v čp.563 (v popředí vpravo), přičemž v suterénu tamtéž fungovaly městské lázně (viz foto v kontextu ulice Bezručovy). Po zrušení okresu Stříbro vznikla v tomto objektu Okresní zemědělská strojně početní stanice, jejíž provozy zde setrvaly do května 1972. Poté převzala uživatelskou štafetu Okresní zemědělská laboratoř. V současnosti je budova využívána jako ubytovací zařízení. Popisovaný snímek je ale zajímavý především tím, že dokládá část zástavby v daném úseku Mánesovy ulice. Sice nepříliš zřetelně, ale zatím jako jediný známý.

---

Mánesova ul. - čp. 440
obr.81	obr.82
Čp.440 (vlevo) ani čp.157 v Mánesově ulici nedoznaly v průběhu posledních dvaceti let podstatných vzhledových změn. V r.2000 dostalo čp.157 nový krov a tím i novou krytinu, přičemž je potěšující, že barokní štít zůstal zachován. Zatímco u prvního stavení již samo poměrně vysoké číslo popisné (440) napovídá, že se v tomto případě nejedná o objekt Bůhví jak věkovitý, čp.157 můžeme zařadit mezi budovy historické. Jeho stavebně – historický průzkum klade stáří dosud objevených pozůstatků původní stavby do 16. století. Dům snad měl být v prvotní podobě zadním traktem dnešního čp.152 či čp.151 v Benešově ulici.. Nejstarším, zatím zjištěným, majitelem tak mohl být v roce 1760 kovář Josef Holý mladší. Památkově je čp.157 hodnoceno jako vyjímečně celistvě zachovaný příklad architektury tohoto druhu, se vzácně zachovaným pozdně barokním krovem. (Čerpáno z několika volných listů blíže nezjištěného elaborátu.) Na příkladu výše popisovaného čp.157 se opět můžeme přesvědčit o známém jevu, že mnohdy chodíme okolo skutečně cenných svědků historie, aniž máme tušení o jejich pravé hodnotě.

---

Mánesova ul. - roh s Dostojevského
obr.77	obr.78
Nárožní stavení, v plánu města tehdy (foto z 80.let) neočíslované, dnes čp.1490, povýšilo z původně neurčité snad dílny – snad skladiště (možná i stodoly) na čistý a úpravný objekt, v jehož přízemní části nalezneme obchodní prostory. Tím jsme ale již vstoupili do ulice Dostojevského, která se zde k Mánesově ulici připojuje, z našeho pohledu, zprava.

obr.979 (1966)

obr.980 (10.7.2009)

Černobílý obrázek je popsán jako: „Strom v Mánesově ulici 1966“ (autor neznámý). Barevný záběr by bylo možno nazvat „Místo, kde stával strom v Mánesově ulici – 10.7.2009 “ (autor známý). Jak pravil anonymní „klasik“ – „Pořád se něco děje“. Děje se i ve městě Stříbře, takže dne 26.června 2009 jsou tatáž místa Mánesovy ulice ve stavu rekonstrukce vozovky a přilehlých chodníků. Po skončení celé operace by měla být procházka těmito místy přímo lahůdkou a zdrojem neopakovatelných hlubokých zážitků. Ostatně přímo zde vidíme - součástí realizace příslušného projektu bylo i odstranění trouchnivějícího pařezu po „stromu v Mánesově ulici 1966“, čímž byl také vyřešen vzhled tohoto bezprizorního místa, do té doby hojně užívaného coby nelegální smetiště.

---